Nic proti

NIC PROTI

 

I.

 

Post mortem

 

Bývaly doby, kdy všichni v hejně

kopali hroby závistí

 

Náhrobky tesali a každý stejně

odlil si ze sádry holoubka

 

Rakev si stloukli

                        rodino

                                   dej mně

pod hlavu mou vkladní knížku

 

Jestli jim stala se fakt lehčí země

to dneska nikdo nezjistí

 

 

Dějepis

 

Kolem roku padesát se zdálo

že je to už s další válkou natuty

že jsme zatím žrali hlínu málo

zůstalo to ale jenom nahnutý

 

V šedesátých zase slušně tálo

umlčení mohli z šachty s pravdou ven

pár tramvají však blbě parkovalo

tak těžkou technikou byl ordnunk obnoven

 

Dalších deset let to za prd stálo

novinky kdos překřtil na izvěsti

doma zbyli ti, na něž se neusmálo

zpoza čáry pokakané štěstí

 

Pak už to spíš doutnalo než plálo

všichni v bludném kruhu s hroudou hlíny

matlali si svůj hrneček vař

 

dočasno se dávno stálem stalo

a na naše sny, že to bude jiný

se ze zdi šklebil zlenivělý kalendář

 

 

Venkovský lékař

 

Přišel za mnou ruský okupant

že mu nějak uvíz v oku pant

 

To máš za to, Váňo, že do českých chalup

bezostyšně lezeš okny na lup!

 

Naše holky totiž nejsou za hubičku!

A do druhého oka jsem mu vrazil kličku

 

 

Tam v horách

 

Bylo kdysi hor

                        ach

                             bylo devatero

kolem naší české vlasti zlaté

Pamatuješ na ně

                         Slávy dcero?

Bývaly to hory stověžaté

 

Zůstali však masivové tito

pohříchu jen řídce obydleni

a to přišlo věžím asi líto

jak tak stály frontu po hřebeni

 

Spojily se proto proudem drátů

o něž vítr se pro radost třel

Odtud pak do spokojených států

bylo to už sotva na dostřel

 

 

Mámě

 

Nevím, kterej vůl mi vybral mámu

v roce osmdesát

                          furt se pamatuju

však už jsem to mockrát vyplnil

a mockrát slyšel

                          hepy berzdej tůjů

 

Nevím, co jsem předtím pokurvil

že jsem přišel na svět

                                   zrovna v hajzlstánu

i když zpočátku to ještě šlo –

kojit už se zase smělo

                                   tak jsem pil

a bylo mi fuk, co se mnou maj v plánu

 

Když jsem vážil asi šestnáct kil

řekli mámě, že je celkem fuška

nechat ji dál uhryzávat marcipánu

je-li jenom neaktivní

                                    nesoudružka

 

Nevím, kterej vůl to takhle rafičil –

jistě se zřetelem na planetu –

že se máma octla u dna sil

zrovna půldruhýho roku do sametu

No a tak si zachránila džob

výměnou za kousek svědomí

a s ohledem na svý dva trpaslíky

 

Dodneška jí těch pár křivejch stop

občas ještě nedá doříct větu

 

A já vůl jí nikdy neřek

                                               Díky

 

 

II.

 

Revoluční

 

Zakřič, národe

                        máš slovo:

 

Zpátky do Evropy!

Na Štěpána bez Štěpána!!

Konec vlády jedné strany!!!

 

Všechny dluhy ať jsou vyrovnány

Nová doba!

                        Síla zvyku!

                                               Plány!

 

Opijte lid

– máte lidoopy

První roky jistě dají zabrat

nepůjde to samo

                         ech co –

                                   Havel na Hrad!

 

Nová kapitola

            Chroniky Boemorum:

Svobodné volby

 a Občanské fórum

a vše při starém

pokud jde

                        o pivo a o rum

 

 

V hradu a v podhradí

 

Mohutný se nad Vltavou tyčí hrad

v něm si hoví noví hradní páni

a z Jeleního příkopu jde smrad

z těch, co byli defenestrováni

 

Plouží se ten zápach po chodbách

pod nohama stínů minulosti

Ve voňavých sametových nádobách

chřestí dál z těch zašlých věků kosti

 

 

Nový věk

 

Občane, tak sis to představoval

 

Už nikdy žádné fronty na maso

a ve všem všudy máš svobodnou volbu

jenom něco málo ještě musíš:

 

jak dobytek

                   se chytí na laso

snad se trochu na provaze dusíš

(teď se prosím nebavíme o lvu)

 

Především být v srdci demokrat

a nesoudit bližní podle třídy

nezpychnout

                   že jediný sis nenakrad

milovat Romy

                         a invalidy

 

V neposlední řadě musíš mlčet

jde-li řeč o něčem, co se týká

posvátných krav

                        nebo jejich mlíka

 

Zde uvádím jenom stručný výčet:

 

svoboděnka

                  duch

                          a lidská práva

žádný kouř a vajgly

                              na zastávkách

vitamíny

              ionty

                        mléčná strava

jako důkaz všeho

                         holky v plavkách

a jako důkaz

                        že už nastal Nový věk

HDP furt výš

a holky bez plavek

právo na potomka

                        bezpohlavním stykem

právo na titul

                        a na titulky

čistý vzduch a nestažené půlky

cestou přátelství

                        po Böhmerwaldu

jsi-li dívka

              právo

                        stát se klukem

na Silvestra

            právo na petardu

právo demonstrovat

                        za mír v celém světě

podepsat petici

                        když něco štve tě

právo pánům s fondy

nastavovat pipku

očkováním řádně zamezit

rakovině děložního čípku

právo na košík plný hříbků

            penzi na chatě a božský klid

na neškodlivé sondy ultrazvukem

na možnost si slušně zakalit

 

a na národní obrození

                                         pukem

 

 

III.

 

České století

 

Jedna kosatka s kosatíkem

chtěli si zpestřit život hříchem

 

Vedeni touhou takřka lidskou

vzpláli k sobě láskou planktonickou

 

Důvodů k sblížení byla spousta –

oba si brali velká sousta

 

 

Jako tenkrát

 

Jednou to praskne

a dům z marcipánu

vyvrhne zpátky z hladového chřtánu

půl lidstva té druhé do náruče

 

Zas uslyšíš, jak dvojí zdravé srdce tluče

a jak vzteky puká rudý kříž

 

Zas my tři si budem trochu blíž

a tvé lůžko bude zase trochu od krve

tak jako tenkrát

poprvé…

 

Uvidíš

 

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.