Odpatky

ODPATKY

 

Aristokrat

 

Bohatý moskevský aristokrat

navštívil Karlovy Vary stokrát.

Při honech skolil tolik kořisti,

že ji nechával ležet na listí

po celém revíru a rys to krad.

 

 

Manželská krize

 

Čingistchán a Čingistchyně

pořvávali po Karlíně:

Co je tohleto za manžela?

Co si to vzala naše dcera?

Nemá koně, nemá stáda,

co platí, že ho máš ráda?

Umí aspoň střílet z luku?

Z dvou kil váhy kilo tuku…

 

Ani já už nevím, jestli bylo

spíše šťastno, nebo pošetilo

do chomoutu vstoupit ženě ze stepí.

Vařit umí jenom obilí,

nutí mě pít mléko kobylí,

ven jde leda s vědrem nebo s otepí.

Náš syn otravuje, zostra loudě

vždy za vysvědčení o velbloudě

a naše dcera denně chodí za školku.

 

To byl nápad, vzít si Mongolku!

 

 

Mendělejev

 

Je mi docela pochopitelné,

že jsou i jevy nedělitelné.

Občas jev někdo rozdělí

a z celého je pak necelý.

Tak jeden šoumen, děle jev,

jmenoval se Mendělejev.

 

 

Kuli

 

Zeptal se mě tuhle jeden kuli,

když mě někdo silně praští, řvu-li.

Jemu prý když na kung-fu meč kuli,

perlíkem ho vzali po papuli.

Tehdy řval, ač proti vlastní vůli,

neboť žlučí, ba i čelistí mu hnuli.

 

 

Kolo

 

Kolo jsem si nechal na nádraží.

Pro to kolo

přišel jsem si odpoledne. Ukradli ho.

Na strážnici se mnou sepsal

protokol o

tom policajt, z něhož táhlo pivo.

„O co vám de, do

pr…? O to kolo?

Byla to snad ňáká nová mašina?“

„To ne, spíš bych řekl

protokolo,

ale člověk vždycky nějak začíná.“

„Měl jste ho přivázaný?“ „Sto-

pro. To kolo

nechat jen tak volně bych si těžko lajs.

Připjal jsem ho za řetěz o

plot. Okolo

šel s kleštěma asi lump a ten ho čmajz.“

 

 

Posilovna

 

Hlavně ve fitku neklej,

to se poddá.

Nemůže bejt každej teplej.

Škoda.

 

 

Maraton

 

Hlavní cenou tehdy bylo štěně,

stálo důstojně a naleštěně.

Slunce ten den řádně pražilo,

což u piva bývá nemilo.

Spíše v zadním voji běžců věze,

měl jsem trochu starost o vítěze –

nechtěje bych být špatným prorokem –  

spíš než s mokem skončí s amokem.

 

Nevyhrál jsem, nejsa maratoncem,

zatím mi v tom nějak nejdou konce,

na začátku si vždy sáhnu ke dnu

a zbytek trati pak už nedoběhnu.

Budiž ale každý ubezpečen,

že v tom chumlu poběhlivších svlečen,

ač horkem trápen, věru přímo pečen,

netoužil jsem po té první ceně –

připomínám, že to bylo štěně –

ono totiž víc je někdy méně,

či jak praví staré pořekadlo:

načpak pod peřinou termoprádlo?

 

Poražení, ne však pokoření!

Snadný život volá po koření.

 

 

Cellisti

 

V našem kině hráli včera cellisti.

Mají to teď v symfoňáku nejistý,

a tak jezdí po venkově zašmidlat.

Nevím, jestli fakt mají tak nízký plat,

nebo jenom přemrštěné nároky –

netvářili se moc vesele,

na lakýrkách měli, pravda, žraloky

a bídu měli napsánu i na celle.

Bylo slyšet, že nemají na struny

a smyčce navíc drželi jak harpuny.

Dávali si Bacha, Vyvalda i Chvojku –

už se vážně těším na cellisti dvojku.

 

 

Pelikán

 

V Portugalsku jeden pelikán

místo ryb byl často polykán.

Jeho druzi nudili se v rezervaci,

přestali se chovat jako slušní ptáci

a zahájili tuhle šikanu.

Spílali mu volavek a tukanů

a na rozdíl od vychovaných ptáků

házeli ho ze zobáku do zobáku.

Pelikán se tam však pelikánu nenarve,

a tak bylo proti celé Algarve.

 

 

Nevolnost

 

Jeden děda zašel do lokálu

a pěl na svůj žaludek jen chválu.

Když se ale trochu nalokal,

náhle zbledl, vyběh za lokál

a vše, co vypil, zvrátil do kanálu.

 

 

Praštěně

 

Jedné prašivé prafeně

narodilo se praštěně.

Z kuchyňské pralinky shodilo prasklo,

a když to na něj u prapána prasklo,

praštilo sebou k prastěně.

 

 

Výměna

 

Jeden kohout řekl kokrovi:

„Kdes přišel k tý barvě okrový?“

Kokr na to: „Můžu ti ji dát,

když ty mě naučíš kokrhat.“

 

 

Tuleni

 

Přiblížil jsem se v chvatu Leně

a viděl na břehu dva tuleně.

Oba ti lenoši tulení

oddávali se tulení.

Ve shodě, ba i v při tuleni

zůstávali tak přituleni.

Pak můj průvodce Voloďa

postaral se nám vo loď a

potom navrhl vesele:

„Pojď rychle, chop se vesel, e!

Dojedem za těmi tuleni

a překazíme jim tulení!“

Cestou do sebe vodku lil

a samce skutečně vodkulil.

To se však naštvala samice –

myslela, že jsou tam sami, tse!

Strčila tak do Volodi,

že spadl zpátky do lodi

a chechtali se ti tuleni,

jak kdyby byli zhulení.

 

 

Účesy

 

Moje máma nosívala dva culíky

a nad postel věšela si Vaculíky.

Moje sestra zase měla vlasy krátký

a nad postel věšela si Depešáky.

Mojí dceři nad postelí visí Klus

a na hlavě má každý měsíc jiný hnus.

 

 

Napoleon

 

Nad branou svítil zlatý neón:

Vítá vás JZD Napoleon.

Jediné družstvo s mocenskou politikou,

kde vládne předseda pevnou rukou.

Zaměřuje se na novinky:

trojnosné slepice borodinky,

krávy, co dojí dvakrát víc –

mléčné plemeno Austerlitz –

a žádná se více nevyjímá

nežli dojnice Josefína.

Všichni tu pracují v radosti,

předsedu nazývaj „milosti“,

velká část má stále píseň na rtech

a velká část, to je bona parte.

V dáli po poli traktor syká,

kantýna zve se „Bar Korsika“

a pro ty, jimž se to protrhlo,

je vodní záchod „water loo“.

Poklonil jsem se předsedovi:

„Milosti,“ říkám, „šetřme slovy...

Mon dieu, chci říct... hrom do čepice,

vždyť tohleto jsou druhé Slušovice!“

Taky se jmenoval Napoleon.

Jel jsem zpět do města a na pole on.

 

 

Vorvaň

 

Uviděl jsem vorvaně,

vypadal dost vorvaně.

Tak se ptám: „Kdo tě takhle vorval?“

„Žena povídá: „Hele, vor, val!“

Žena je statná vorvanice,

a tak jsem valil do pranice.

Nabral jsem ten vor zespoda

a byla to celkem pohoda,

jenomže měli v dosahu

najatou místní ostrahu –

najednou připlul jeden narval

a mezi mě a vor se narval.

Na voru bylo boží dopuštění,

turistky hned se daly do pištění

a chlapi mobilem fotili

zkázu své trapné flotily.

Museli to být pěkné nuly,

když tam tak snadno utonuli.

Mezitím ale mizera narval

do mě své kopí mizera narval.

Děsil jsem se: Snad tu neutonu?

A propříště zůstal na planktonu.“

 

 

Třešně

 

Můj strejda křičel otřesně

a šlo mu jenom o třešně.

„Tvé stromy prosily: otřes mě!“

citoval jsem trochu nepřesně.

Nevěřil a dal mi po kušně.

Proto teď krvácím. Otřeš mě?

 

 

Nevěsta

 

Nevěsta věší oblečení,

ňadra jí při tom oble č ní.

Ženich zavolá: nevěsto,

pojď radši ke mně, nevěs to!

Jde tedy nevěsta k ženichovi

a pak si s nevěstou ženich hoví.

 

 

Nebožka

 

Stavil jsem se tuhle u nebožky,

přinesl jí nějaké umebošky.

Nacpal jsem jich do ní devět kilo,

oživit se ji však nezdařilo.

Její tělo ovšem po té době

nedotčeno leží v temném hrobě.

 

 

Jak

 

Napsala jsem jaku do Jakutska:

Miluju tě, jaku, až to kucká.

Jakmile mi jak mile odpověděl,

jak mile mi bylo po pět neděl!

 

 

Porno

 

Slyšel jsem učence odborně

v hospodě mluvit o porně.

Otázka zněla, proč porno

je tak nechutno a odporno?

Jeden se snažil úporně

vyzdvihnout klady na porně,

druhý zas porno hodnotil

nesmiřitelně záporně.

Nakonec ten spor o porno

zanechal v nich holt rozpor, no.

 

 

Supi

 

Volal sup na supa nasupeně:

„Mohl bys domluvit mojí ženě?

Ona má chování nesupí –

co jen se při letu nasupí!“

Mohou však supi na supice

kdovíjak vážně nasupit se?

 

Zato tři malá supata

nezdárna jsou a hubata!

Námahou supě na své supě,

osupil se naň: Nečum tupě

a radši pochop, kdo to sup je!

Všechna supata postupně

vylétla z hnízda a posupně

ohlodávala kravský trup –

měla ho v sobě na to sup.

 

 

Prsa

 

Jedna holka z Polabí

měla prsa bolavý.

Horší byla z Povislí,

ta je měla povislý.

 

 

Námluvy

 

Krásnou dívku jsem vyzval k tanci

a k duchaplné rozmluvě

s grácií jako v renesanci

ona však řekla půlhubě:

Co se tady tak vole vlníš?

A rázem jsme byli vo levl níž.

 

 

 

 

 

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.