Manifest proti slimákům

Manifest proti slimákům

 

Rád bych někdy slyšel ten zvuk, který vydává slimák, když ho drtím zahradnickou lopatkou o prkno nebo když ho touž lopatkou přeřezávám vejpůl – to pokud žádné prkno není nablízku. V obou případech se sice ozve jakési pukavé slint, zvuk podobný tomu, jaký udělá holínka, když se odlepí z bláta, jenže to je pouhá akustika mučeného těla, jehož vnější vrstva nevydržela tlak čínské oceli a praskla, načež se už bezhlučně vyvalí z místa řezu hnědý sliz, jímž je kdovíproč vyplněno slimákovo tělo, takže pokud se člověku – a nepřeju to nikomu – stane, že omylem slimáka rozmáčkne, potáhne se mu ruka páchnoucím žlutohnědým hlenem, který nejde umýt vodou, mýdlem ani kartáčkem, jeho kosmickým programem je lpět, k blití ohyzdným způsobem trvat na své existenci a současně znemožnit použití zasažené ruky k čemukoli jinému. Slimák v zahradě totiž vylučuje paralelní bytí všeho, co není slimák, a slimáčí stopa nejde vymazat. Bože, to tys vymýšlel všechny tvory světa? A o co ti jako šlo, když jsi dělal slimáka? Byla to sázka? Nebo jsi měl zrovna zácpu? Jako biozemědělec už chápu souvislosti, vážím si hlodavců, že kypří pole a jsou potravou sovám, ctím plevel, že pokrývá nevyužitou půdu a chrání ji tak před vysušením, mám rád všechny druhy počasí a v jakémkoli přírodním jevu dokážu vidět smysl, kromě jednoho: slimáků! Nechápu je, nedocvaklo mi jejich ekosystematické místo, žere je jenom jeden jediný druh kachen, co žije akorát v Indii, a u nás leda ježek, když už je hodně zoufalý, slimák je prostě při vší úctě k velkoleposti stvoření zmetek, který se nehodí ani na žrádlo, ani na ozdobu, je to koncentrace nepoužitelného hnusu, v rámci živé přírody srovnatelná snad jen s některými chlapeckými kapelami, není roztomilý ani jako mládě a jediné poznání, k němuž jsem ve věci slimáků dospěl, je to, že každý se někdy splete, i Bůh nebo evoluce, to podle toho, jestli se plete Darwin nebo Halík. Kdyby mi nějaká nebeská loterie umožnila odstranit ze světa jednu věc, byli by to slimáci, všichni a navždy, neřešitelná pruda, výsměch logice a řádu, a mohli by zmizet najednou, za zvuku jednoho superobřího nadzvukového slint, které by se rozplizlo atmosférou a všichni by věděli, že to je zvuk stovky miliard slimáků právě se rozprsknuvších pod megagigantickou sázecí lopatkou Univerza, které se konečně chytilo za nos, i kvůli tomu smradu. A pak by se slavilo a já bych vyběhl do zahrady bosky a radoval bych se, jako se radovali všichni ti mrzáci, co po konzultaci u Ježíše odhodili berle. Jenomže to se nestane, neboť jsou na tomto světě věci, které člověk ani nezmění, ani nepochopí, a tak budu dál ráno co ráno počítat ožrané sazenice, sypat kolem záhonů vápno, popel, jehličí a sto dalších zaručených materiálů pro zaražení slimáčí invaze, googlit prodejce indických kachen a ve stavu čirého zoufalství se pak morbidně ukájet alespoň likvidací jednotlivců, ať už pukavým slint pomocí železné lopatky či jiným vyzkoušeným způsobem – dají se sesbírat do kbelíku a nasolit nebo naházet do ohně, v obou případech se brzy slijí na hnisovitou kaši, z níž do stran trčí a prchají poslední přežívající jedinci nebo jejich půlky, pulsují tykadly a možná vážně doufají, že je nechám z tohoto soukromého holocaustu utéct, ale nenechám, sleduju bublající smrdutý gel a říkám si, že by se možná přece jen dal na něco využít, třeba by se mohl prodávat na úpravu vlasů těm chlapeckým kapelám, extra trvanlivé, neodstranitelné tužidlo televizních účesů, první kyblík k vyzkušení zdarma, eventuálně bych jim mohl ty popové kebulky do kyblíku s vařenými slimáky osobně ponořit. Když je čas nebo když se díky nim ocitám na pokraji šílenství, dopřávám si jejich likvidaci tím nejzdlouhavějším, zato však duševně nejuspokojivějším způsobem, který spočívá v tom, že nějakého pěkně vykrmeného slimáka seberu, posadím na dobře přístupné místo ve výši očí a pak ho zastřelím vzduchovkou. Ta scéna, kdy olověný brok roztrhne plží tělo vedví, kdy do okolí vystříkne ten nepochopitelný sajrajt a zbytky nechutného živočicha se zhroutí do podoby kašovitého fleku, je hodna amerických hororů, rád bych si to někdy natočil a pouštěl pak hodně zpomaleně, až večer, když už děti spí, bylo by to takové moje tajné sadobiomaso, takové ekozemědělské porno, protože samosebou že bych mohl nalít na svoje záhony nějaký antislimax, jenomže tím bych porušil řád mnohem víc, než ho teď nechápu.

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.