Trapaslíci - kapitola druhá

Kapitola druhá,

ve které se zevrubně pojednává o úřadu trapasličího prasidenta

 

polyťuckých kruzích nebylo od té chvíle pochyb: Maxim se musí stát prasidentem trapaslíků.

U trapaslíků je to zařízeno tak, že jejich nejvyšší prdstavitel, takzvaný prasident, je zvolen vždycky na tak dlouho, dokud se někomu nepodaří udělat ještě větší trapas. Ve známé poblikaci historyka Trapáska se můžeme dočíst o všech prasidentech trapaslíků, co jich kdy bylo. Někteří vydrželi hodně dlouho, třeba proslulý Vejcslav Rukopísk, který spískal celou řadu různých rukopísků, jež pak vydával za prastaré a jejich objevování inscenoval jako sérii trapných skečů, kdy vždycky někam jakoby náhodou šáhl a ejhle, vyhmátl rukopísk. O jeho žertovných kouscích se mezi trapaslíky vedly vášnivé spory, takže zůstal prasidentem ještě dlouhá léta po své smrti. To u trapaslíků nevadí, protože prasident je funkce čistě reprasentativní a neočekává se od něj žádná užitečná prce.

V posledních letech se naopak prasidenti střídali jako na kokotoči. Mohly za to především televrzní outěže, které vymyslel nový televrzní ředitel Anten Bednář a do nichž se chodili ukazovat samí žhaví kundydáti na trapaslického prasidenta. Nejvydatnější líhní byly takzvané debility šou. Ty spočívaly v tom, že se některému trapaslíkovi strčila do kutlochu kamera a všechno se pak non-stop vysílalo do televrze. O umístění televrzní kamery do svého bydliště mohl požádat kterýkoli trapaslík po vyplnění vstupního testu, v němž musel ke všem výrokům napcat „ano“:

 

Jsem ochoten/na být snímán 24 hodin denně kamerou.

Jsem si vědom/a, že všechno, co budu doma dělat nebo říkat, se v tu samou ránu objeví na obrozovkách všech trapaslíků světa.

Jsem si vědom/a, jak drahé je televrzní vysílání, a zavazuji se tedy neplýtvat svým ani koukáckým časem a chovat se bez přestání co nejtrapněji.

K tomu mi dopomáhej Sluh

 

Jakmile se debility šou spustily, vyrojily se z nich spousty nových prasidentů, z nichž většina vydržela nanejvýš dva dny, byvši vzápětí vystřídána někým ještě trapnějším.

V době, kdy započínává toto vyprávění, zastával však úřad prasidenta trapaslík z úplně jiných než televrzních kruhů. Ten vystřídal všechny debility šoumeny poté, co vyvedl parádní trapas doposud nevídaných rozměrů.

Bolemír Zdrávas pochopitelně taky zastával fujkci. Jinak to ani u trapaslíků nejde. Jeho fujkce byl „minišplh nemocnictví“. Trapaslík v této fujkci musí dohlížet na to, aby všichni ostatní trapaslíci byli pořád aspoň trochu nemocní, protože jinak by nemohli dělat trapasy. A minišplh Zdrávas přišel s opravdu fantastickou novinkou: prsečí křupkou. S pomocí Pisálekla sestrojili veliké a působivé povídání do nevim, ve kterém vyprávěli o příšerných koncích, které čekají každého trapaslíka postiženého touto novou nemocí:

Prsečí křupka nejprve skočí do prsou, kde se projevuje zprvu slabým, později silným křupáním křup-křup. Když vykřoupe všechno, co v prsou najde, vleze si do břicha a zhruba týden jí trvá, než vykřoupe i celé břicho. V této době se z břicha postiženého trapaslíka ozývá neodbytné křup-křup, které zní trochu jako kručení v břiše, ale přitom nemocný trapaslík necítí hlad, protože už nemá žaludek. Většině postižených začne křupání v této fázi vrtat hlavou, ale to už je tam i křupka a vrtá hlavou taky, z lebky se ozývá křup-křup a tentokrát to zase zní, jako kdyby pacement hodně nahlas přemýšlel. Když křupka vykřoupe zevnitř celého trapaslíka, vyskočí ven a jde nakazit nějakého jiného. Vykřoupaný trapaslík je úplně dutý a jeho příbuzní si ho můžou buďto vycpat slámou a postavit na zahrádku na ozdobu, nebo srolovat a zastrčit za skříň, aby jim nezabíral místo. Dutý trapaslík už není k ničemu, nevymyslí ani jeden trapas.

Všichni trapaslíci, kteří si v Zítrapasu přečetli o této nové hrozící metle trapaslictva, se zděsili. Televrze hned přiběhla do paláce, ve kterém Bolemír Zdrávas vykonával svou fujkci minišplha nemocnictví, a nadělala s ním rozhororů na dva týdny dopředu. Celé dny pak v televrzi běžel jeden rozhoror za druhým a ve všech minišplh Zdrávas vykládal čím dál strašidelnější příběhy o dutých trapaslících, neschopných už jakékoli trapnosti.

„Co s tím můžeme dělat?“

„Jak se můžeme chránit?“ vykřikovali retardaktoři nešťastně a mokrofóny v rukou se jim strachy otelily.

Minišplh Zdrávas učinil dramatickou pauzu a pronesl slevnostně:

„Tady pomůže jedině vrahcína.“

„A máte ji?“ naléhali retardaktoři.

Zdrávas cítil, že je pánem situace.

„Ještě ne, ale když mi minišplh frrnancí uvolní prostředky, zprostředkuju její nákop. Nic za to nechci,“ dodal askepticky.

Veškeří žurnališti a žurnališky okamžitě utíkali do sousedního paláce, kde zase vykonával svou fujkci minišplh frrnancí Berka Poprach.

„Chceme prostředky na vrahcínu!“ skandovaly davy retardaktorů shromážděné kolem frrnančního paláce.

Minišplh Poprach vystoupil na balkón, zdvihl pravici, aby umlčel davy, a pronesl slevnostní přísavku:

„Právě jsem se vrátil od tulifónu. Pan minišplh Zdrávas všechny mé milijardy, tak jak jsem mu je nabídl, přijal.“

Retardaktoři spustili hromový jásot, vykřikovali „hip hip hurá“ a „sláva našim spasitelatům“ a mnozí od televrze zapnuli mokrofóny i kamery, aby se o tu radost podělili s veškerým trapaslictvem.

A tak se stalo, že do ulic vyrazila i hospodina, která se jinak ničeho neúčastní a k životu jí stačí televrze, a vyrazila i stáda intelat, která se normálně na televrzi vůbec nedívají, ale teď se náhodou dívala. Všechny proudy trapaslíků všech tříd se slily na Náměstí Paláců a dlouho do noci vyvolávaly jména minišplhů nemocnictví a frrnancí, kteří vylézali na své balkóny jako apištolové z orloje a nakonec dokonce na chvilku sestoupili mezi trapaslid. Ten je zahrnul záplavou šeříkových květů a radující se zástupy brzy pokryl čerstvý únorový sníh.

Nazítří minišplh nemocnictví Bolemír Zdrávas objednal u jednoho svého nejmenovaného karameláda vrahcínu za všechny Poprachovy milijardy. Když byly prostředky bezpečně fuč, oznámil pak Zdrávas s konečnou platností, že prsečí křupka jakožto metla trapaslictva vůbec neexistuje.

Vypukla ještě větší vřava, nadšené kodementáře nadšených kodementátorů nebraly konce a neznaly hranic.

„Zdrávas na hrd!“ otiskl tehdy Zítrapas na tytulní straně a nebylo nikoho, kdo by nesouhlasil. Bleskovou volbou byl minišplh nemocnictví Bolemír Zdrávas dosazen do úřadu prasidenta a vystřídal v něm slečnu Paskvílu Cintu, hvězdu jedné z posledních debility šou. Paskvíla samozřejmě nelitovala, odklonila si nashromážděné prostředky do zbrusu nové lukflusní jáchci a odplula si je užít do Kikiriki.

Dlouhou dobu nikdo nevěřil, že by se v dohlodné době mohl někomu podařit ještě větší trapas než minišplhovi, teď už prasidentovi Zdrávasovi. To ale netušili, jakého todlenta mají ve velvysranci Maximu Pobertovi.

 

Předchozí kapitolaNa obsah Trapaslíků | Další kapitola

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.