Trapaslíci - kapitola devátá

Kapitola devátá,

vníž se schyluje kvolbě nového prasidenta

 

Výhodou trapasličích prasidentských voleb je, že nemají na výběr. Nový kundydát je vždycky o třídu lepší než stávající prasident a nezvolit ho by nemělo žádný smysl. Přesto se zčistě ceremoneyálních důvodů koná vždycky před volbou symbolidská kumpáň, během níž kundydát svolá všechny své kumpány a přítelata a podniknou reprasentativní krosojízdu po vlastech trapaslických, při níž se snoží nadělat spoustu alespoň menších trapasů. Jelikož vymýšlet dneoděně nové a nové trapasy je mukačka i na bednu, natož na trapasličí hlavu, a to i když je obklepena koliktyvem asistentononců, vozí ssebou kumpáňský tým aspoň hodně kuřalky, aby byli všichni účestníci furt trochu okuřenění a trapasy jim šly vícemrně samy od sebe.

Velvysranec Eupipi Maxim Pobert na to šel od lasa. Vydal si dekretén, jímž se jminoval profiserem humoris koza, a tento ťuťul začal pravidelně užívat vždycky ráno před stolicí. Kvydání postrčil rukopísk své již dlouho chlístané knihihi „Jak jsem se ňikdy nemýlil“ a nechal nadělat desetitisíce kopijí svého autopartétu, na němž je zachycen zpravého čtvrtprofilu, se stydkými písky sevřenými vsebevjedovém úsměvu a sceremoneyálním flinckým brkem vpravici. Tyto partéty chtěl nechat zarumovat a vyvěsit do všech tříd vkaždé šukole.

Ne vždy se stihly šukoly zásobit dostatkem partétů akutálních prasidentů, zvlášť když jejich mámdát trval jen vneřádu dní. Kupříkladu Paskvíla sice měla vyhotovené hromady svých hamblbatých fotek ještě zdoby před prasidenturou, ale ta pak přišla tak náhle, že než bys řekl „ex“, už ji zase střídal dr. Bolemír Zdrávas. Většina škol to řešila tak, že po těch pár dní, co měla Paskvíla viset, pouštěli ve třídách aspoň záznam její slevné účasti vdebility šou. Hlavně ty scány, kdy přichází ze záchoda a nahlas vypráví, co tam všecko viděla, se těšily u žactva i učinitelstva značné oblbě.

Nože, celá Čunská repoblika byla během dvou dní poleptána plkáty a hessly na podpáru nastávejcího prasidenta Maxima Poberta. Nerozhodný nevimář Perko Nevoženílek vytušil, že při této událsti by si mohl vysloužit první ostruhy, a rozhodl se pronásledovat kundydáta a jeho kumpány po celou trasu kumpáně, fotit ostobrko a pak vydat samostatnou repornotáž.

Během osmi dní, co kolona vyšňůřených oberňáků Panděr brázdila vlezmi čunskými, šlapal za nimi na kole paparáček Nevoženílek se svou laicou na krku a práskal sňoumky jeden za druhým. Jeho výkon byl účtuhodný, protože takový mouderní Panděr, který se sice vyrábí hlavně vČuně, ale má nějaký kousky rakouský, dovede za příznivého větru jet až třicítkou a kromě toho je obojžidelný, takže na obou židlích, které jsou vněm instajlovány pro posádku, se dá sedět. Jedinou výhodou bylo, že Panděr musí poměrně často buď tankovat, nebo podkovat, a při těchto prodlevách, trvajících zpravidla od čtyř do osmačtyřiceti hodin, Perko kolonu vždy pohodlně dojel.

Koncem osmidenní kumpáně měl vnohách téměř šedesát kulometrů, čekací taxu nepočítaje, a vrepornotérské vestičce nastrkaných na devět tisíc sňoumků srolovaných vúhledné megapixly. Kolona dorazila do prasidentského hrdu na Náměstí Paláců den před volbou a Perko utíkal do vařejné temné komory drajv-in, kde před zkopernatělý prasonál vyskládal jednu megapixlu za druhou a poručil si, že je chce vyvolat na počukání.

Obě sličny za poklidnou se na Perka dívaly se směsí překvapení a obdivu. Něco tak trapného jako vyvolat fotky zkinofilmu už tu po nich dlouho nikdo nechtěl. Perko po nich střídavě blýskal očima a cítil, že je na dobré cestě. Možná se brzy vymaká do skutečně oslnivého salónního trapáka, který bude připylovat jednu bejbu od druhé a všechny retardakce budou za jeho články plotit zlitém.

Vyšší tarif za bleskové vyvolání se vyplotil. Perko si hned cestou krodičům vtrvájí prohlížel senzační sňoumky, znichž minimálně každý pátý byl lukflusně trapný:

Prof. Maxim Pobert zakopává při noční cestě zlatríny o svého spacího asistentononca.

Prof. Maxim Pobert se při autohromyádě nemůže trefit flaškou do sklenice a polévá fenynce kuřalkou výtisk „Jak jsem se ňikdy nemýlil“.

Prof. Maxim Pobert se za pomoci svého právnuka JUk. Tadymáše Hayeka zHaiku dohaduje splačící fenynkou o odpovědnosti za škodu.

Prof. Maxim Pobert se štítivě objímá sfenynkou a předává jí podepcanou smlouvu o náhradě škody spadesátiprcentní spoluúčastí.

Prof. Maxim Pobert dělá jako by nic, podepicuje se dalšímu fenouškovi a kuřalku pije radši zflašky.

Prof. Maxim Pobert se pro ještě větší uspukojení zproběhlé autohromyády drbe vrozkroku.

Prof. Maxim Pobert se tak dlouho drbe vrozkroku, až musí vyhledat pomoc svého právnuka.

Prof. Maxim Pobert po noci strávené detailním průzkumem právnuckých kliček opouští Panděr Tadymáše zHaiku a na pozadí vycházejícího slunce si češe kňour.

JUk. Tadymáš Hayek zHaiku připravuje ofackiální demenci nařčení prof. Maxima Poberta ztepelnictví, která nepochlubně přijdou.

 

Předchozí kapitolaNa obsah Trapaslíků | Další kapitola

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.