Kapitola devatenáctá
o tom velikým útěku na kostilecký masokombiné

 

Skoro všecko dopadlo přesně tak, jak Polypka slíbila. Ještě tu noc uplotila štolbu Horymora Šmika, a když po výkoni tvrdě spal, odvázala vmášteli dva koně a přiklusala je kPerkovi. Ten mezitím ležel naznak ve stenu a přemyšílel, jestli mu i při uplocování podkoního zůstala varná. Jakmile spatřil pobavený výraz obou koní, usoudil, že asi ne.

Koně nebyly valné. Selského, nikoli šlechtivého chovu, měli už kosmetícké vady přimouřené vaku, hlučný chod a dost najeto. Perko letmo prohlédl jednomu znich oči a podle kódů zjistil, že je každé zjiného roku, takže tento kůň byl evidentálně bouraný.

„Lepší kousky štolba neměl?“ otázal se rozmrazile Perko. Však už jsme vzpomínali, jak si trapaslíci hledí, aby měli pořídné koně.

„Ne, lepší kousky štolba neuměl, ale ani takhle to nebylo špatný,“ odpověděla jeho nová puberutální přítulkyně.

„Ale uvědomuješ si, že já už jsem celobruta a nemůžu se vozit vkradeným bouraným odřeným koňovi?“

„Tak je cestou vrátíme.“

„Kam? Sem?“

„Jasně že ne sem. Tyhle jsou zKostilce nad Šenými Lasy. Ztý akce vkombiné, pamatůješ?“

Jak by si nepamatůjel! Útěk na kostelecká jatka, masokombiné a zprcovárnu uzelenin byl doposuď největší akcí Jábašty, o které pcaly všechny nevimy ve střední Eupipě. Ahojtman Žižkov do něj nasadil všechny svoje síly, dal kolem Kostilce vystavět hrdbu ze žebřimňágů a šéfovi poslal do masokombiné férovou nabudku okamžitě se vzdát, jinak jeho celoživotní dělo srovná se zemí. Šéf kombiné měl zato, že dva aktyvyjsté, sumec a sumička, oba vyheblí zvegetoryovské stravy, kteří před ním stanuly všéfské prcovně srezoluckou, jsou veškerá palubná síla Jábašty, poručil je podělat humannitouárními bulíčky uzelenin a dal je vyvést ochrnkou, netuše, že vté chvíli už jsou pluchy aktivijstů kolem dokola celého jeho kombiné a zrovna se pokoušejí najít společnou kóninu, vníž by zanetovali Ktož sě množí na ulici. Když Žižkov uviděl posla a poslici vpařátech ochrnky a ještě spytlíky trvanlevných silámů, vydal poval kútěku. Zjižní srany, kde byl trochu svah, byly nejprve do kombiné spištěny žebřimňágy naplněné výbušným letáctvem. Prorazily ostnatý plot a vřítily se do dvorány kombiné. Zamrskanci uzenářského gigolantu si vmžiku rozebrali náklad letáků, propakujících vegetoryánství, účtu ke zNějkouli a výsadbu deštivých pačesů, a jejich četba je totemálně demouralizovala. Odhadili říznické píšťole a kudly a zahájeli generáční půst, což šlo takhle brzo po obědě docela dobře. Vté chvíli zaútěčil močný voj pod Žižkovovým valením na hlavní brnu, nejprve běželi burani, kteří buranidlem prorazili cystu, pak lehká jizba složená zaktyvyjstek nevalné mourálky, pak trochu těžší jizba ozbrojená traisnpotenty, následovala těžká jizba na obrněných kolech, pak pachota vyzbrojená čpivkem a jinými pacholátkami a nakonec přirachitily i žebřimňágy, aby bylo na čem odvézt kuřist. Divrzní jednotka párošupistů mezitím otevřela stáje, znichž se vyvalila stáda koncertovaného dobytka a spontemně se přidala kpovstání. Dívčača zlehké jizby si hned rozebrala hladovejcí řízníky, markytaryáni začali nakládat žebřimňágy uzeleninami a Žižkovova eletní tlapa přivedla šéfa kombiné ksudu. Žižkov si zasedl a bleskavým polním sudem odsudil šéfa kostileckých uzelenin Masojeda Šunku, pH8., ktrestu vařejným obušením před zraky všech zamrskanců. Nakonec se obušení, jehož se radostně ujalo družstvo neváčků, rachotických zakomplicovaných vegetoryovců, kteří si troufali, jenom když někdo držel, muselo odehrát nevařejně, jelikož všichni zamrskanci si na podpostýlce vprázdných stájích užívali slehkou jizbou. Šunka byl neváčky obušen a pak pro výstrahu vyhnán, kombiné bylo vyplněno a vypáleno, stáda dobytka, na která už se tady nedostalo, odehnali aktyvyjsté prodat na Ukrojenu a zukořistěných koňů se stala nejtěžší jizba ze všech. Masojed Šunka hnedka nadehtoval nevimářům svůj životní příběh, který vyšel kněžně pod názvem „Z chudého řízníčka šéfem kombiné a pak zas né“ a vležných kněhách se prodávala tak skvěle, že někdejší kombinátor nemusel už do smrti sáhnout na prci a ublížit živému tvaru. Todor Žižkov na oslevu vyhlásil vtáboře „masý týden“ a všichni jeho vegetoryové se nadšeně vrhli na nalupané uzeleniny. Pípeš ve Votykáně zuřil, ale nic mu to nepomohlo a musel ofackiálně uznat Jábaštu za vlevné hnití a povalit vegetoryánství jako jednu zpřijaterních zvěrouk.

Když se teď Perko ohrdil proti tomu, aby jezdili v mizerných koních, navrhla Polypka dočela věčně, že by je tedy pro klid svědění mohli vrtit do kombiné.

Oba moulenci jeli dva dny a dvě noci, protože koňové vskytku nebyli žádní klusomaniaci a spíš se tak šourali, až dospěli do Kostilce nad Šenými Lasy. Když se všok vyptávali obivakel, jak se dostanou kproslunnému masokombiné, všichni jen klapali oči a slabší povahy nezadržkovali slizy. Až na samém kanci obce pokanul jeden občíňan rukou směrem kopodálnému dolíku.

Perko sPolypkou zabodli do koňů ostružiny, ale koně odmítly jít dál, jen žalesně frkuli. Tak jim oba mazaní aktyvyjsté svázali přední hnáty ksobě, aby jim neušourli, a šli se na místo srážky podívat pušky. Tam, kde se kdysi tyčila největší jatka a nejproslunnější masokombiné, do nějž se jezdili učit zabíjet, škubat, kuchat a koželoužit stádenti zcelého třetího světa, stál teď na travnatém paloučku nevelký památník svytesaným nápusem:

Můžeš seslit, můžeš stát, ale jen ne sprejovat, památník to nemá rád.

Na soklu zdřevěných palet pobitých vlnivým plachem stála páskovcová sucha kostileckého dobrozence Masojeda Šunky, pH8., na kterou se složili všichni zdejší občíňané, takže byla vysoká asi 26 centimetrů.

Perko a Polypka se vpohnití chytili za ruce.

„Až takhle daleko došla naše zloba,“ hlesla Polypka a vduchu si slíbila, že zase začne jíst maso.

Pak ještě obešli pietní místo, postáli nad odhulenými základy někdejší bourárny krav a vpřístřešku zhovězích koží zhlédli dokudementární film „Útěk na kombiné“, jak ho natočily bezpičnostní kamery.

 

Předchozí kapitola | Na obsah Trapaslíků | Další kapitola