Kapitola dvacátá čtvrtá,
kde se chystá veliká inšpekční cysta

 

Zatímco myšina se válela vykulejená a exortýza prokozala, že už víckrát nevyjede, celá řada jiných věcí se pěkně rozhýbla.

Především vznikla zvláštní vyšutrovací komice pro haváryji v Úvolech, do níž byli přivolanti i odporníci z Němucka, a ta vydala šedesátisránkovou zprávu, že příčinou nehady byl pravděpoďobaně rozdílný rozchoď kulejnic na starém a novém úšeku ztrati. Exorti z Úšťavu expéromentální fyzičky provedli rekostruchci, nejprve na vlečkovém psinulátoru a pak i v reálu, s jednou starší lekomotývou téhož tepu, která na téže ztrati s týmž zatímžením a v týchž ažmocférových podmínkách dopadla úplně stajně – zabouřena, zničína.

Minišplh doplevy Koloman Depo, jakmile byl propuštěk z náročí intarzivní lékuřské píče, pronesl do televrze proharašení, že vaník zodpojený za tento šlendrián bude přísně potrsán. O vaníkovi však zatím nemohlo být rozhozeno – šéf Staveb slonic a želéznič Vejcslav Kladivoj Štěrk byl zrovna z naléhavých důvodu na Sejshellách a myšinfůra Kejsy Džouns byl prakdycky neustele v lihu, v němž hudlal setrvat, dokud bude něco zbývat z utrženého milijónu.

Jako jediné řečení se pro urychlení celé věci ukozalo sešťavit novou, ještě zvláštnější vyšutrovací komici pro zjištěně skútočné míry naléhavosti důvodu, pro něž šéf Štěrk odjel na Sejshelly.

Komice byla sešťavena bleskavě, protože nejbližší lekadlo oním směrem se vznášelo z pružského slepiště Vejcslava Hlava už v osm večer. Do komice se dobrovalně přihlásilo dvaadvacet komiků, mezi nimi Perko Nevoženílek coby repornotér a Polypka Poprachová coby jeho tísnivá mluvčičí. Pro tak velikou komici už v lekadle nebyla místa, a tak minišplh obrny gaunerál Samopavel Tatatatarka nabídl pro její trapsport armódní speckyjál, pokud ho vezmou s sebou, a taky jeho pět dětí a dvě mámbohuželky, součestnou a někdejší. Nakanec se ukozalo, že do tak velikého speckyjálu, který si armóda vydražuje, aby v něm mohla vozit na frantu tenky a panděry, se vejde mnohem víc trapaslíků, než kolik komice čítá, a tak si každý z delehátů pozval taky celou rodinu a karamelády z děství.

Když už všichni seděli na svých místech na podlažce speckyjálu a vrtěle vrněly ke startu, na posladní chvílu se na zraňvej přihnal bývolý minišplh nemocnictví, posléze prasident a nyní opět minišplh nemocnictví Bolemír Zdrávas v kamijónu, zabrázdil před lekounem a vběhl dovnitř.

„Děcká, můžete se trochu smrousknout?“ vykřikl do davu.

„Vo co de?“ ohrdil se Herpes Fitko, jeden z přítelat dcery šukretářky tasemníka prcedy odbaru minišplhounstva hospodinářství pro jiho-východo-jižní Afrku.

„Potřebuju sem dostat ještě pár beden.“

„Jakejch beden?“ zeptal se armódní pilát plukoník Aeroslav Knypl, který se sem přišel podívat z karabiny, zkoutarolovat, jestli jsou zabouchané všecky dvaře, a vysvětit prsažerům, kde najdou v příprdě malé či velké potřeby padák.

„Mám támhle dole v kamijónu šest set beden vrahcíny proti prsečí křupce. Válí se mi to na minišplhounstvu ve sklopě, sedá na to prch a lezou do toho kyrysy, žerou to a pak se chovaj divně. Tak jsem si řek, že to pošlu na Sejshelly jako homilitární pomoč.“

Herpes Fitko se vztyčil v celé své mohnátnosti a oči se mu zúžíly na tenké škvarky:

„Jak sem k nám chceš narvat eště šest set beden, ty hovado?“

Dav přikydoval, až se lekadlo rozhloupalo.

„Nedělejte mi turbulenky, ještě neletíme!“ rozkozal plukoník Knypl. Pak se obrátil ke Zdrávasovi:

„Dá se na těch bednách sedět?“

„Dá, akorát se musí dát bacha, protože z některejch trčej jáhly.“

„Dobrý, to se vohne. Zajeďte sem s tím kamijónem.“

„A nemohl byste spíš zajet s tím lekadlem k tomu kamijónu? Já s ním neumím couvat.“

Plukoník Knypl tedy zašíboval armódním speckyjálem k nákladu homilitární pomoči, nejsilnější chlupi z řad prsažerů se přihlesli jako dobrovalníci na přenos beden do lekadla a všichni, kdo půvadně seděli na podlažce, zlískali pohodlné dřevěné sedečky, z nichž jen tu a tam trčela jáhla skrz díru vyhledanou kyrysami.

Touto charytotyvní činností se všichni dostali do eufóristické nálodě, a tak i hulvát Fitko nakanec přizval minišplha Zdrávase s sebou na výlet. Minišplh jenom zajel s kamijónem ke straně zraňveje, aby tu nevadil jiným lekadlům, a naskotačil si.

Těsně před půlnocí se armódní speckyjál naplaněný jásejícím davem zdvihl od zNějkoule a zamařil si to ke slonným Sejshellám. A jelikož už byla tma, nespatřil ho při odlátu ani jeden dunivý poplotník.

 

Předchozí kapitola | Na obsah Trapaslíků | Další kapitola