Trapaslíci - kapitola dvacátá druhá

Kapitola dvacátá druhá,

kde je postaven nový želézničí korytor

 

Za hodinu už bylo zase všechno jináč. Onen tatínek, který nabízel výkopné, takto vlevný lobusta Prachomil Kapsář, přesvačil minišplha doplevy Kolomana Pražce, aby přikázal geniálnímu ředideli drah Zpozděnku Depovi vypravit zvláštní vlek pro všechny zadražené, a to přímo k Jihočunské podmáslí naráně. Marně se Depo zapříšlehal, že k naráně nevedou kuleje, že je tam jenom obří párkoviště, marně nabízel, že všechny mládeštníky a mládešťovky osobně přiveze svou lukflusní meluzínou, přes rozhadnutí lobusty Kapsáře nejel vlek. A tak minišplh doplevy ponevěřil svého dobrého známého, ředidele Staveb slonic a želéznič Vejcslava Kladivoje Štěrka urychlenou výstavbou želézničího korytoru Úvoly-Jihočunské podmáslí narána, a to nejpozději do devatenácté hodiny večerní. Štěrk vyhodnotil tramín jako reálný, ovšem za cenu zečtyřicetinásobení běžných nákladů na takovýto ztrativý úšek. Minišplh frrnancí Berka Poprach byl rozhodně pro, protože když jde o dobrou věc, nelze setřít.

Obrovským štěstem a náhodou se většina trusy nového korytoru kryla s trusou takzvonivého Boťova polegonu.

Tadymáš Boťa byl trapasličí velikér, který před vlkou působil v oběvnickém průjmyslu, do jehož dějin se zapcal neskazatelným pícmem, ačkoli řadoví ševejci-prťavejci ho nenáviděli. To Boťa zavedl jedny boty na léto a jiné na zimu, to on zbabil oběv staletého proklestí tlačivosti, rozhadnuv, že odnynejška bude mít vždy levá bota jiný tvor než pravá, to on vynaležel klečku na tkoničce, slepé střevoce, střevoce na vysokém jalovci, ba i samotný vysoký jalovec. To Boťa dal v Brazelíi chytit první pumu a z její kože přičinit první stejnojmenné spartovní boty, to on nabídl všem kotoulíkům, že když přestoupí z kotoulictví na boťaismus, dá jim zadarmo nové speckyjální boty „konverzky“.

Boťa měl ale ještě mnohem delší prsky. Ve svém rodném Zlevně zaloužil konělízaci vybodováním Boťova koňálu, což bylo obří napájedlo pro žíznivé koně a záreveň stoka, díky níž už nemuseli Zlevňané vylévat své splašeky z oken. Dále dal ve Zlevně pošťavit několik set tísníc domků pro své prcovníky, zaloužil jim příkradnou „šukolu prce“ a na počest té brazelné pumy dal na místě jejího chycení uprstřed džingle pošťavit nové hlevné město Brazelíe „Bogoťa“.

K jeho posledním realízacím patřil monudementální Boťův polegon. To byla dlouhatánská pěší steska ze Zlevna až do Chlebu, na níž se zkašely nové moudely bot. Měřila na dálku 539 kulometrů a na šířku 42 centymetry, tak akorát aby se na ni vešly boty dvaačtyřicítky napříč, kdyby bylo potřeba pošťavit zátaras prachajícímu zločanči. Povrchově se tu střídal asfalt, štěrk, písek a takzvonivé Boťovo permomentní blato, za tím účilem dovrzené z Čile. Na polegonu panoval čilý provaz, zkušební běžci a běžky po nich běhali sem a tam, chodci a chodky chodili, cupitáři a cupitalky cupitali. V romantyčkém úšeku Líbaznice-Všemily byl polegon rozšířen na 84 centymetry, aby se na něj vešli dva moulenci vedle sebe. Tam se testosteronovali moulenecké boty, které musí být odělné proti pošlapání, pocukrování, poplkání a pokapání. Leckteří předvlční moulenci při testostech Boťových slevných „moulenek“ mohli zabít dvě mouchy jednou ránou – jít na grande a ještě si přivydělat.

Jak už bylo říčno, Boťův polegon vedl mimo jiné taky po trase Úvoly-Jihočunské podmáslí narána, a šlo dokance o štěrkový úšek. Proto frrnanční prostředky, které by bylo nutno vynakládat na zprcování projektu, zeměmařičské prce a výstavbu želézničího spotku, se teď mohly jednovrzově vyplotit jako odmina za úspory minišplhu doplevy Kolomanu Pražcovi, který na existanci polegonu upazournil. Šlo o čistku asi pět set milijónů korup, což při odsouhleseném čtyřicetinásobném navýšení předšťavovalo už docela slyšnou sumýšku. V podstatě vzápění se proto mohli dostavit odbarníci z firmy Stavby slonic a želéznič a slevnostně poloužit první hříbek. Pak už to šlo ras na ras – od výhodu postepovaly stavábné čuty ukrojených přistehovanců, od záprdu pokládaly kuleje najeté party Čunských kulejů. Vařejnost mohla sládovat inlajn repornotáže z této stavby tisíciletí, která měla zvýšit nejen prastiž želézničí doplevy, ale i celé Čunské repobliky.

V půl čtvrté odpoladně už si mohly obě protichůdné party mávat z horolezontu a ve čtyři si první čunský kule podal ruku s prvním ukrojeným přistehovancem. Ve čtvrt na pět byla hotova koloudace a televrzní štáby se předhonily v superlechtivech. Z rozfrčtu ještě zbývala celá řada milijard, takže se na odminách dostalo na každého. Na zatlačení posledního hříbku byla pozvána celá vláďa – minišplh frrnancí Berka Poprach, minišplh doplevy Koloman Depo, minišplh živelného prskředí Květosliv Kořínek, minišplh vnitru Vojevoj Pendrek i minišplh karkuly Miloň Křižák. Na nádrží v Úvolech přestrhla letošní Myšš Trapaslice Tank-Hoň Punk slevnostní písku a první vlek na nový korytor se dal do pohipu.

Když ale najel na výhipku směrem k Jihočunské podmáslí naráně, strojvědoucí zastavil a odmítl jet dál.

„Co je, vole?“ krčel na něj minišplh Depo do myšiny.

„Je to ouzký, tam neprojedu!“

„Hovno,“ kontroval minišplh, „dyštak to trochu víc napal!“

„Nejsem čůrák, vole, dyť to je myšina za šedesát milijónů!“

„Ser na to, mám od Popracha povolenej zvýšenej rozfrčet!“

„Ale já tam mám ve vagýně děti!“

„Di do hajzlu, co si bereš děti do prce?“

„To nejsou moje, ty kryple, to sou ty, jak je mám dovýzt na končert toho kreténa z Kanudy!“

„Já se poseru!“ ukončil minišplh doplevy Koloman Depo debilatu na nejvyšší vláďově úřevni a šel na Poprachovi vydyndat extra příplotek pro myšinfůru. Poprach přiklapl milijón, protože v těchhle milijardových rolácích už nějaký ten milijónek nehraje ruli, Depo ho přislíbal strojvědoucímu, ten se pokřikoval a znovu se rozjel.

Vlek se rozsupěl směrem k Naráně, přeskákal poslední úvolské výhipky a plnou pérou vletěl na novou ztrať. Myšina okamžitě sjela z kulejnic, její podvazky se zaryly do štěrku a padesát tun želé za šedesát milijónů s připojenou vagýnou plnou dětí se vbouřilo do rozeklaného podlaží. Myšina vypyskla leknutím a několikrát zlostně pufla, strojvědoucí vylezl ven a šel si vyzvednout svůj slíbaný milijón odměny za statičnost.

Přítemné celobruty se zděsily, až jim zaskočilo šimpanské, Myšš Tank-Hoň Punk lekla a musela být odvazena na jednetku intarzivní píče a i sám Tadymáš Boťa v hrabě nevařícně kroutil hlívou.

 

Předchozí kapitolaNa obsah Trapaslíků | Další kapitola

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.