Kapitola osmá,
ve které Vohník Nevoženílek promluví svému synovi do duše

 

Protože byla sobota, Vohník vstal až asi v jedenáct. Otevřel ladničku a zjistil, že během noci roztočili všechno flaškové slevo. Zahydral a podrbal si všechna zákroutí svého vyprcovaného těla. Prcoval jako byrokratén, takže nejvyprcovanější měl samosebou břicho. Když si povytáhl tílko, objevilo se nejmíň dvě stě pekáčů buchet, úhledně přeměněných ve skladný tuk. Kdyby měl Vohník nějaké fenynky, šílely by touhou.

V obivaku zastihl Perka, kterak zadumaně skládá vlašťovky z papírů, jež zely naskládané v obivací stěně a z jedné strany na nich byly úhřební nápusy.

„Co tu strašíš tak brzo?" zabručel Vohník, který bez svého ranního sleva nebyl schopen nezištné lásky.

Perko neodpověděl, z čehož táta poznal, že má zase v srdci chandru a musejí si promluvit. Ještě než se ho stačil zeptat „Chceš si o tom promluvit?", zaútočil Perko sám:

„Táto, musíme si promluvit."

Pak hodil nejnovější vlašťovku směrem k televrzi a trefil pravou půlku obrozovky.

„Co to dávaj?" zaměřil otec zrak do půlek.

„Nějakou poblicistiku. Vypadá to, že Pobert se stane novým prasidentem."

„Tatrman jeden. Včera o něm a jeho péru pcal Zítrapas na osmi stranách, dneska určitě vyjde zvláštní příleha. A přitom když jsme spolu chodili do třídy, byl to úplnej břídil, v životě si netrouf vynýst ze šukoly ani kousek křídy. Dobrý papíry, co?"

„Hm."

„Ty jsou od nás z prce, od kupírky. Nosím je už skoro dva roky."

„A viděli tě někdy?"

„No jejda, aspoň pětkrát. Parádní trapasy."

„Ale co naplat, kamery světových televrzí u toho nebyly…" dodal Perko melalkolicky a začal zase skládat.

„Máma říkala, že bysme se měli přihlásit do debility šou."

„To už dneska nefrčí. Nás na žurnalištice učili, že každej formát má jenom určitej popelnicál trapnosti, a ten když se vyčerejpá, přestane táhnout. Proto se interfelace z parlamentálu vysílaly jenom pár let, pak je vystřídalo hledání todlentů, pak debility šou a teď se zas chystá nějaká nová trapárna."

„Jaká?" zadýchtil otec v naději, že bude něco z televrzního progromu znát dřív než jeho mámbohuželka.

„Nevím přesně, Bednář to na tý přednožce jenom naznačil. Pamatuju si akorát, že ta moderétorka bude nahoře bez. Nebo dole, já už fakt nevím. Těch hustů se bude ptát na jejich zážitky z pohravního dosplínání."

„Tak to jo, to může fakt hodně trapný. Snad do tý doby seženu novej ovladař."

Perko hodil další vlašťovku a foukl do jedné flašky od sleva. Pak se zeptal:

„U vás si všichni berou z kupírky šmíráky?"

„Všichni ne. Jenom já a účetnice. Vedoucí nákopu si odlejvá inkoust z tonerů a Dejplatová ze bzdovky si usypává do kabelky kafe. Muklízečka nevím, ta chodí v noci, ale občas mi přijde, že propicky, co večer pcaly, už ráno nepíčou, takže v nich možná vyměňuje náplně. Proč se ptáš?"

„Ale, jenom mě napadnul takovej nápad na zábavenej televrzní pořád. Že by se daly kamery na vařejný místa a točily by se všecky trapasy, co trapaslíci dělaj. Na ulici, v prci, v šukole… Prostě taková debility šou ve velkým."

„To je hodně dobrý, to bych se sám rád díval. To by se vlastně dostalo na obrozovky mnohem víc trapaslíků, než když maj kamery doma. A ty bys to moderétoroval?"

„Nevím. Teď po prváku si musíme vybrat, jestli chceme dělat radši televrzi, nebo nevimy. A já furt nevim. Chtěl jsem si s tebou právě promluvit, co bys mi porodil."

„Jo takhle. No takhle, já asi na to nejsem úplně ten pravej, ale řeknu ti to, jak to já vidím jako obučenej trapaslík. Nevimy maj tu nevýhodu, že se musejí číst. Televrze se nemusí nic, akorát zapnout. Čili pokud chceš bejt slevnej, což si myslím, že bys měl bejt, protože to je dneska tak nějak základ všeho, tak bys měl jít spíš do tý televrze."

„Když já nevím, jestli chci bejt slevnej. Chci bejt hlavně konečně dobrej. Chci dělat nějakou prci pořídně, i když mi třeba nepřinese slevu."

„Hele, todlencto já chápu," přisedl si Vohník a zvalchoval tak několik vlašťovek, „taky jsem kurva bejval mladej. Taky jsem si myslel, že je užitečný bejt dobrej, ale tadlencta mladistvá ztřeštěněnost, to tě zkašenost naučí, že je na hovno."

Perko si všiml, že vedlesedící úřední všiml začíná používat neslyšná slova, z čehož poznal, že mluví upřímně.

„Hlavní je vždycky bejt trapnej. Vono to zní možná jako klušé, ale ta trapnost nakonec zvítězí nad vším a ve všem, to mi zvěř. Já vím, že nová gaunerace má vždycky tendeci, tamdeci, a hnedka jste chytrý jak katalog Exka a nejradši byste všecko starý a osvačený vzrušili. Jenomže pak přijdou léta, nějaký ty zkašenosti, párkrát dostaneš po družce, ožíníš se, přijdou trapaslíčata, co sis počal, budeš je chtít dát na šukolu, aby sis od nich zas trochu odpočal, jako my jsme chtěli od tebe, a najednou kukáš, že stejně ti vždycky ta trapnost posloužila zdaleka nejhic."

„Ty to říkáš jak hejsku na karmě, ale jak mám sbírat zkašenosti a ožínit se a něco si počít, když nemám ani bejbu ani žádnou vyzu."

Otec se rozlítil, protože tenhle vážný horor na něj trval už moc dlouho a v duchu už se viděl v nějaké prodejmě ovladařů, která bude v sobotu zavírat kolem poledne.

„Dyť jsi doprčic nevimář! Máš na to nějakou tu legitýmoci nevimářskou, můžeš vlízt, kam tě napadne, všude ti daj zadarmo nažrat, jenom abys o nich něco zvařejnil, tak na co cukáš? Tady v tom obivaku neseženíš ani téma, ani bejbu. Jdi trochu mezi trapaslíky a dělej, co ses naučil."

„Táto, mám za sebou prvák a nejsem žádnej Pisálekl, aby po mojí přítemnosti prachli na každý repepsi."

„Hele, čím míň máš nastádováno, tím trapnějš aspoň budeš pcát. Vy mladý si vůbec nevážíte toho, jak jste úplně vod přirození a zadarmo trapný. Počkej, až ti bude jako mně a budeš rád, když občas sebereš nějakej ten šmírák. Ale s tou kamerou u nás na chudobě to není špatnej nápad."

„Co to dávaj?" vstoupila do obivaku Čudla, právě vstavši.

„Nic, to je dvojka," zamručel Vohník.

„Musíš dneska koupit novej ovladař," zakabonila se jeho mámbohuželka.

 

Předchozí kapitola | Na obsah Trapaslíků | Další kapitola