Trapaslíci - kapitola sedmá

Web Site Story

Kapitola sedmá,
která vyloží, jak je to u trapaslíků s pohravýma a výrou

Trapasličí svaté písňo, které se jmenuje Blble, popisuje bez skrupůlek, že původně byl trapaslík zpitvořen jako jedinetečná bitost, stejně jako všecky bitosti nižšího neřádu, jednobitové víry, tříbitoví trilobiti, tetralobiti, hektalobiti i mnohobuňčáci, kteří vůbec nebyli biti, přesličny, plavkyně, jurské párky, jeskynní skini, mamoni i lovci mamonů, takzvaní kromamonci. Jako posledního v této řadě zpitvořil Sluh pitvora, který měl být vrcholem všeho zpitvoření. Ten chodil po svém životním prastředí a neměl do čeho píchnout. Sluh to viděl a kouká, že tohleto fak není dobré, a tak mu ještě připitvořil sumičku, nejenom aby měl pitvor do čeho píchnout, ale taky aby mu ona občas s něčím píchla. Jejich vzájemnou rozdílnost pojmenoval pohravý, protože byla převážně na hraní. Zpičátku jen tak spolu chodili a do něčeho píchali a Sluh, kterému se tehdy ještě říkalo Elohiml, koukal, že to je mnohem lepší, když jsou on a ona, protože to zavdává mnohem širší mužnosti ke všelijakým trapasům, než když byl jenom onan.

A že byl Sluh Elohiml veselý krpál, schoval jim jednou při koupačce všecko prádlo a oni pobíhali něhatě v životním prastředí a nestyděli se, poněvadž nevěděli, jak na to. Na památku toho, jak je Sluh svlík a zařídil jim tak první trapas, dal jim jméno trapasvlíci. Takhle to aspoň zní babrajsky, do cilivyzobaných jazyků se to překloudá trapaslíci.

A tu se k trapaslici připlazil hádejkdo a zasyčel: Utrhni sebou a poplaz za mnou, ukážu ti vániční stromeček. Když z něho okusíš, budeš jako Sluh a poznáš, že na týhletý zNějkouli, ale neříkej Mu, že jsem ti prozradil, že je kulatá!, tak že se na ní dá zažít hrozný kvanta trapasů, obzvlášť když tady takhle lítáš něhatá. Pramáti trapaslice se plazila za hádejkým až k váničnímu stromku, který stál jako vždycky na Staromáklu a svítil a viseli na něm pro výstrahu vysušení Santové.

„Okusuj jednoho Santu,“ pobídl trapaslici hádejkdo a sám si taky dal, měl tam už jednoho rozžvejkaného z mrňula. Sušení Santové jsou dost nepoddajní a musejí se pořídně žvejkat. Trapaslice si vybrala jednoho krásného, který měl vyboulené oči, vyplazený jazyk a jak se bimbal na oprátce, harašilo mu o jehličí. Ukousla si z nohy, na kterou došáhla, a rázem poznala, že je něhatá. Hádejkdo si ji hnedka vyfotil a prvotní vařejnotrávní trapas byl na světě.

Aby byla na zNějkouli nějaká spravedlnost, dala trapaslice kousnout santí nohy i trapaslíkovi, v tu ránu on taky přišel na to, že je něhatý, a začali se společně shánět po nějakých hadrech. Výprodej měli jenom ve fíkárně, protože listové vzory byly loňská mouda. Tam se vyfíkli, i když si připadali dost trapně, jak tak šli v loňské moudě po vařejnosti a všichni jeskynní skini i lovci mamonů se na ně koukali nevěříčně a kodementovali to: „To je fak trapas, první trapaslíci, a neuměj se pořídně voheknout.“ Pak jim Sluh řekl, ať už mu k váničnímu stromku nelezou, že tam Santové visejí pro výstrahu a ne proto, aby je někdo ohryzával, a poradil jim, kde najdou zemi s úřadnou půdou a dobrou spulečností na vyvádění trapasů.

Takhle se to alespoň vypráví v Blbli, ale potíž je, že ne každý trapaslík tomu věří. Někteří dokonce nevěří ani na Sluha, a přitom je to tak pěkně vymyšlená bitost, která už od prvních komcílů skvěle slouží čůrkvi a občas i nějakému jednotlivému trapaslíkovi. Dokavaď ještě nebyly žádné komcíly, věřili na Sluha všichni trapaslíci bez rozdílu vaku a pohravý, ale pak si předšťavitelé čůrkve řekli, že je jejich orgaunerizace trapně nevýnosná, a svolali se na sjezd. Když se pěkně sjeli, začali vypitvářet návrhy. Když během večera postupně všichni navrhli a už byli v pohodě, přišla na řadu stanovýska. Stanovýskali celou noc a do svých zákoutů pak roznesli následující rozumé: Čůrkev si defuňitivně přestává hrát na trapaslíkomilnou orgaunerizaci a stává se akecyovou spulečností. Cílem první pětisetletky je především zisk, pokud mužno za jakejkli cenu. Každý další sjezd už se bude týkat výhradně byelance zisků za předchozí obdrobí a stanovení příštích komorčních cílů (zkrácené komcílů). Taky se očuní nejlepší prdejci a největší neřád dostane řád.

Od těch dob si čím dál víc trapaslíků říkalo „kýho výra“ a od výry odpadali, protože většina z ní neměla podíl na šišku, ačkoli si pravidelně kupovala akecye, odpuštiky a hrom ničí s víčky. Říkali si: na dělání trapasů přece nepotřebujeme čůrkev, ty zvládneme i všude mužně jinde. Tenkrát byla ještě primityvní doba, kdy trapaslíci skoro nic nečetli, akorát tak Blbli, takže si mysleli, že jediný možný trapas je chodit na vařejnosti něhatý nebo v hadrech z loňska. Tehdy ale čas nefrčel tak rychle, takže stačilo vzít si hadry z mrňulého století. Teprve mnohem pozdějc se ukázalo, že trapná je i celá řada jiných skutků, třeba krkání při jídle nebo prdění při pohřbu, a všechny tyhle vtípky se mohutně rozšířily.

Největší bům trapnosti ale přišel až s průjmyslovou ryvolucí. Jednak už bylo kvanta trapaslíků, co věřili v komorci jakotakou, bez prostřednictví čůrkve, a jednak se s vynálezem želéznice, papýrových bůmkovek, tulifónu, elektriků a socijalové dýmokrucije rozšířily možnosti trapasy vytvářet, sdílet, šířit a uzákoňovat. Ulicemi zněly trapné ryvoluční písně, třeba Montgolaisa nebo Bedna od avanti, nejoblíbenější z nich se stala Píseň prce, která nejlépe vyjátřovala ryvoluční nadržení.

Ohledně pohravý panovala v této nové době rovnost, vilnost, burgerství. Trapaslíci chodili dělat trapasy ven, trapaslice to většinou zvládaly doma. Z mnoha trapaslíků se stali polyťuci a pravda je, že to dalo hodně oťukávání, než se mezi nimi objevily i polytučky. Trapaslice na veřejné trapčení zas tolik nejsou, těm většinou stačí hýčkakat svoje trapaslíče, štěbetat na něj průjemnými slovy a pustit si k tomu v televrzi Sama Ema.

Stejně jako tenkrát při zpitvoření, i dnes ale stále plotí, že každý trapaslík by si měl najít nějakou trapaslici a více vrzat, protože takhle to chtěl Sluh, ať už tenkrát existoval, nebo ne. Toho si byl Perko Nevoženílek bolestně vědom a moc dobře tušil, že s výmluvami dlouho nevystyčí a bude si muset najít sumičku k obrysu svému. Koukl se do zrcadla, tentokrát už bez pravítka, a vzdejchl se.

 

Předchozí kapitola | Na obsah Trapaslíků | Další kapitola

Honza Jícha o sobě

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.