Trapaslíci - kapitola sedmnáctá

Kapitola sedmnáctá,

ve které Perko Nevoženílek proniká hlouběji a hlouběji

 

Perko se svýborem přítulkyně neukvapoval, neboť nechtěl otěhodnět vneprskpektivní vztuhu. A tak jen procházel táborem a sledoval aktyvyjsty, jak se chystají na další akty. Většina kol i kočičích už byla čerstvě namazaná, teď dotírali žebřimňágy, pylovali zbrně, klepali cvičené kosy a vplétali trapaslicím do copů další hříbky. Houfničníci nacvočovali nové sestavy do houfu a vlažebnice trénovaly vrh vlažkou.

Od pohlaďu i zdůvodů extetických se mu zalíbala jedna bojebnice, jež prcovala vkoželožné dílně a zrovna vyčínala volskou kůži na trainspotent. Usmáli se na sebe na první pohlaď a už byla ruka vrukávě. Mladičká, podle třasu ještě docela nevinná bojebnice vypyskla, protože Perkovu ruku ve svém rukávu tak rychle nečekala, zvlášť když ta jeho ruka byla delší než její, takže došáhla až kdovíkam. Netrvalo ale dlouho a nabídla mu i druhý rukáv a za několik delších okamžiků se omluvila karameládkám jirchářkám, že musí jít na kampusu-sempusu.

Během dopoledne stráveného se svou pedakožkou seznal Perko, že kampusu je skutečně mimořádně zábavná hra, skoro ještě zábavnější než antiglagolizační aktyvyjsmus. Dívčíča, jež se mu vpřestávkách mezi jednotlivými lehli předšťavila jako Polypka, mu to ostatně potvrdila. Dále na sebe vyzrodila, že je jí šestnáct let, je zapálená ekoležka a šestého Přátelzelenéhoúdolí bude mít naraženiny. Perko si Polypku hodně oblíbal, ale přes všechnu snahu se mu nepudeřilo vpravit se do toho pravého erektického stavu, kdy je trapaslík jakšeříká dredy začít si strapaslíci něco vškubku povzanášejícího.

Polypka si ztoho nic nedělala a utišovala ho:

„Tak víš co, je to sice trapas, ale takhle jste byli prostě vy sumci a celej ten vás orkánismus zpitvoření, abyste mohli bejt vposteli trapní.“

„Jak to myšílíš?“ zeptal se slavný nevimář dotčeně.

„No tak. Buďto jste trapní, jak vám vo to hrozdě jde, nebo jste trapní, jak vám to hrozně nejde. Tercium nondá tur. Nic mezi.“

„Mezi čím?“

„Hele, ty jsi asi vážně král všech trapáků, co? Asi jako náš ahojtman.“

„Ty tu spíš skaždým, nebo spíš skaždým ne?“

„Jak se to šukne.“

„Kukám.“

„Nono, purituále.“

„A sním?“

„S Žižkovem? Ještě ne. Ale Hlíza Párová vyprávěla.“

„Co vyprávěla?“

„Právě že vícemrně nic.“

„Hele, upřímně, jste vy vůbec aktyvyjsté, nebo je to jenom záštěrka?“

„Není to záštěrka. Například já jsem fakt ekoležka. Jak jde kolem nějakej eko, hned ležím.“

„A máš teda vůbec nějakej idiál?“

„No jasně. ZNějkouli bez pěsticajdáků. A taky si všimni, že se to dodražuje. Vcelým táboře neuslyšíš žádnej cajdák, kvůli kterýmu bys chtěl dát tomu zívákovi pěstí.“

„A to ti stačí jako životní náplaň?“

„No tak… máš pravdu, že kdybych se ktomu ještě občas sněkým nevyspěla, asi by to byla dost slibota.“

„Ale pěsticajdáky jsou jenom jedno zmnoha ekoležících nebezpučí. Co vypilování dešťových pačesů, kondominace vod, rupné hovádie, hlidomor, liškva a tepelnictví?“

„Na všechno máme seksce, podseksce a odbary. Třeba já jsem vícetasemnice námostka podprcedy zeměděné seksce pro pěsticajdáky.“

„Taková mladá, a už máš fujkci?“

„Tady má každej fujkci. Kdo se přidá do hnutí, tomu se vymyšílí fujkce.“

„A nebulí vám ztoho byrokraténství?“

„Takhle to chce Žižkov. Aby každej měl svou jedinetečnou fujkci, na které ho nemůže nikdo nahrotit, protože každý má svých fujkcí dost. Je to opatření proti dezertům.“

„Čili zJábašty se nedá vystepit?“

„Ne. Můžeš být buďto vyloučen, ale to dost pálí, protože každý má jednu louč, a nebo hrdinně prdnout vboji. Tercium nondá tur.“

„Cože furt nondá?“

„Nevím, já neumím laténsky. Prostě nějakej tur nondá tercium, to říká vždycky Žižkov, když jsou jenom dvě mužnosti.“

„Takže vy vlastně nejste tak moc antiglagolistická orgaunerizace, ale spíš už sexta?“

„Copak to není jedno? Hlavně když je dobrá partyje, ne? Pojď, zkusme ještě jednou kampusu, a třeba už se i ty přidáš k povstání.“

 

Předchozí kapitolaNa obsah Trapaslíků | Další kapitola

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.