ODPATKY
Aristokrat
Bohatý moskevský aristokrat
navštívil Karlovy Vary stokrát.
Při honech skolil tolik kořisti,
že ji nechával ležet na listí
po celém revíru a rys to krad.
Manželská krize
Čingistchán a Čingistchyně
pořvávali po Karlíně:
Co je tohleto za manžela?
Co si to vzala naše dcera?
Nemá koně, nemá stáda,
co platí, že ho máš ráda?
Umí aspoň střílet z luku?
Z dvou kil váhy kilo tuku…
Ani já už nevím, jestli bylo
spíše šťastno, nebo pošetilo
do chomoutu vstoupit ženě ze stepí.
Vařit umí jenom obilí,
nutí mě pít mléko kobylí,
ven jde leda s vědrem nebo s otepí.
Náš syn otravuje, zostra loudě
vždy za vysvědčení o velbloudě
a naše dcera denně chodí za školku.
To byl nápad, vzít si Mongolku!
Mendělejev
Je mi docela pochopitelné,
že jsou i jevy nedělitelné.
Občas jev někdo rozdělí
a z celého je pak necelý.
Tak jeden šoumen, děle jev,
jmenoval se Mendělejev.
Kuli
Zeptal se mě tuhle jeden kuli,
když mě někdo silně praští, řvu-li.
Jemu prý když na kung-fu meč kuli,
perlíkem ho vzali po papuli.
Tehdy řval, ač proti vlastní vůli,
neboť žlučí, ba i čelistí mu hnuli.
Kolo
Kolo jsem si nechal na nádraží.
Pro to kolo
přišel jsem si odpoledne. Ukradli ho.
Na strážnici se mnou sepsal
protokol o
tom policajt, z něhož táhlo pivo.
„O co vám de, do
pr…? O to kolo?
Byla to snad ňáká nová mašina?“
„To ne, spíš bych řekl
protokolo,
ale člověk vždycky nějak začíná.“
„Měl jste ho přivázaný?“ „Sto-
pro. To kolo
nechat jen tak volně bych si těžko lajs.
Připjal jsem ho za řetěz o
plot. Okolo
šel s kleštěma asi lump a ten ho čmajz.“
Posilovna
Hlavně ve fitku neklej,
to se poddá.
Nemůže bejt každej teplej.
Škoda.
Maraton
Hlavní cenou tehdy bylo štěně,
stálo důstojně a naleštěně.
Slunce ten den řádně pražilo,
což u piva bývá nemilo.
Spíše v zadním voji běžců věze,
měl jsem trochu starost o vítěze –
nechtěje bych být špatným prorokem –
spíš než s mokem skončí s amokem.
Nevyhrál jsem, nejsa maratoncem,
zatím mi v tom nějak nejdou konce,
na začátku si vždy sáhnu ke dnu
a zbytek trati pak už nedoběhnu.
Budiž ale každý ubezpečen,
že v tom chumlu poběhlivších svlečen,
ač horkem trápen, věru přímo pečen,
netoužil jsem po té první ceně –
připomínám, že to bylo štěně –
ono totiž víc je někdy méně,
či jak praví staré pořekadlo:
načpak pod peřinou termoprádlo?
Poražení, ne však pokoření!
Snadný život volá po koření.
Cellisti
V našem kině hráli včera cellisti.
Mají to teď v symfoňáku nejistý,
a tak jezdí po venkově zašmidlat.
Nevím, jestli fakt mají tak nízký plat,
nebo jenom přemrštěné nároky –
netvářili se moc vesele,
na lakýrkách měli, pravda, žraloky
a bídu měli napsánu i na celle.
Bylo slyšet, že nemají na struny
a smyčce navíc drželi jak harpuny.
Dávali si Bacha, Vyvalda i Chvojku –
už se vážně těším na cellisti dvojku.
Pelikán
V Portugalsku jeden pelikán
místo ryb byl často polykán.
Jeho druzi nudili se v rezervaci,
přestali se chovat jako slušní ptáci
a zahájili tuhle šikanu.
Spílali mu volavek a tukanů
a na rozdíl od vychovaných ptáků
házeli ho ze zobáku do zobáku.
Pelikán se tam však pelikánu nenarve,
a tak bylo proti celé Algarve.
Nevolnost
Jeden děda zašel do lokálu
a pěl na svůj žaludek jen chválu.
Když se ale trochu nalokal,
náhle zbledl, vyběh za lokál
a vše, co vypil, zvrátil do kanálu.
Praštěně
Jedné prašivé prafeně
narodilo se praštěně.
Z kuchyňské pralinky shodilo prasklo,
a když to na něj u prapána prasklo,
praštilo sebou k prastěně.
Výměna
Jeden kohout řekl kokrovi:
„Kdes přišel k tý barvě okrový?“
Kokr na to: „Můžu ti ji dát,
když ty mě naučíš kokrhat.“
Tuleni
Přiblížil jsem se v chvatu Leně
a viděl na břehu dva tuleně.
Oba ti lenoši tulení
oddávali se tulení.
Ve shodě, ba i v při tuleni
zůstávali tak přituleni.
Pak můj průvodce Voloďa
postaral se nám vo loď a
potom navrhl vesele:
„Pojď rychle, chop se vesel, e!
Dojedem za těmi tuleni
a překazíme jim tulení!“
Cestou do sebe vodku lil
a samce skutečně vodkulil.
To se však naštvala samice –
myslela, že jsou tam sami, tse!
Strčila tak do Volodi,
že spadl zpátky do lodi
a chechtali se ti tuleni,
jak kdyby byli zhulení.
Účesy
Moje máma nosívala dva culíky
a nad postel věšela si Vaculíky.
Moje sestra zase měla vlasy krátký
a nad postel věšela si Depešáky.
Mojí dceři nad postelí visí Klus
a na hlavě má každý měsíc jiný hnus.
Napoleon
Nad branou svítil zlatý neón:
Vítá vás JZD Napoleon.
Jediné družstvo s mocenskou politikou,
kde vládne předseda pevnou rukou.
Zaměřuje se na novinky:
trojnosné slepice borodinky,
krávy, co dojí dvakrát víc –
mléčné plemeno Austerlitz –
a žádná se více nevyjímá
nežli dojnice Josefína.
Všichni tu pracují v radosti,
předsedu nazývaj „milosti“,
velká část má stále píseň na rtech
a velká část, to je bona parte.
V dáli po poli traktor syká,
kantýna zve se „Bar Korsika“
a pro ty, jimž se to protrhlo,
je vodní záchod „water loo“.
Poklonil jsem se předsedovi:
„Milosti,“ říkám, „šetřme slovy...
Mon dieu, chci říct... hrom do čepice,
vždyť tohleto jsou druhé Slušovice!“
Taky se jmenoval Napoleon.
Jel jsem zpět do města a na pole on.
Vorvaň
Uviděl jsem vorvaně,
vypadal dost vorvaně.
Tak se ptám: „Kdo tě takhle vorval?“
„Žena povídá: „Hele, vor, val!“
Žena je statná vorvanice,
a tak jsem valil do pranice.
Nabral jsem ten vor zespoda
a byla to celkem pohoda,
jenomže měli v dosahu
najatou místní ostrahu –
najednou připlul jeden narval
a mezi mě a vor se narval.
Na voru bylo boží dopuštění,
turistky hned se daly do pištění
a chlapi mobilem fotili
zkázu své trapné flotily.
Museli to být pěkné nuly,
když tam tak snadno utonuli.
Mezitím ale mizera narval
do mě své kopí mizera narval.
Děsil jsem se: Snad tu neutonu?
A propříště zůstal na planktonu.“
Třešně
Můj strejda křičel otřesně
a šlo mu jenom o třešně.
„Tvé stromy prosily: otřes mě!“
citoval jsem trochu nepřesně.
Nevěřil a dal mi po kušně.
Proto teď krvácím. Otřeš mě?
Nevěsta
Nevěsta věší oblečení,
ňadra jí při tom oble č ní.
Ženich zavolá: nevěsto,
pojď radši ke mně, nevěs to!
Jde tedy nevěsta k ženichovi
a pak si s nevěstou ženich hoví.
Nebožka
Stavil jsem se tuhle u nebožky,
přinesl jí nějaké umebošky.
Nacpal jsem jich do ní devět kilo,
oživit se ji však nezdařilo.
Její tělo ovšem po té době
nedotčeno leží v temném hrobě.
Jak
Napsala jsem jaku do Jakutska:
Miluju tě, jaku, až to kucká.
Jakmile mi jak mile odpověděl,
jak mile mi bylo po pět neděl!
Porno
Slyšel jsem učence odborně
v hospodě mluvit o porně.
Otázka zněla, proč porno
je tak nechutno a odporno?
Jeden se snažil úporně
vyzdvihnout klady na porně,
druhý zas porno hodnotil
nesmiřitelně záporně.
Nakonec ten spor o porno
zanechal v nich holt rozpor, no.
Supi
Volal sup na supa nasupeně:
„Mohl bys domluvit mojí ženě?
Ona má chování nesupí –
co jen se při letu nasupí!“
Mohou však supi na supice
kdovíjak vážně nasupit se?
Zato tři malá supata
nezdárna jsou a hubata!
Námahou supě na své supě,
osupil se naň: Nečum tupě
a radši pochop, kdo to sup je!
Všechna supata postupně
vylétla z hnízda a posupně
ohlodávala kravský trup –
měla ho v sobě na to sup.
Prsa
Jedna holka z Polabí
měla prsa bolavý.
Horší byla z Povislí,
ta je měla povislý.
Námluvy
Krásnou dívku jsem vyzval k tanci
a k duchaplné rozmluvě
s grácií jako v renesanci
ona však řekla půlhubě:
Co se tady tak vole vlníš?
A rázem jsme byli vo levl níž.
Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz
Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7 a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts
Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.