Trapaslíci - kapitola pátá

Web Site Story

Kapitola pátá,
ve které Perko Nevoženílek rekatapultuje svoje dosavadní životní trapendauns.

Perko Nevoženílek tušil už ve čtrnácti letech, že s ním po těchhletěch intýmových stránkách není něco v pořádku. Vždycky když přišla nová Roštěnka, zběžně prolétl stránky o moudě a o nových idiolech z řad zíváků a zabouřil zraky do rubriky „Nevim nevim“. Zděšeně pročítal dopusy čteček i čtečů a zjišťoval, že trpí všemi existojícími problémy pohravního dosplínání, sumčími i sumičími. Dlouhé hodiny stával nahý před zřícadlem, s posledním číslem Roštěnky v jedné ruce a s pravítkem v druhé a zkoumal na sobě všechna zákroutí, zjišťuje jejich nedokonavost.

Emil (11) třeba pcal, že má moc krátký peníz. Perko o tom svém zjistil totéž.

Emilka (9) si stěžovala, že ji při sprachování brní brďavky. Perka rozbrněly ty jeho hned téhož dne.

Dušan (12) byl nešťastný, že pořád nemá dívčíču. Perko ji taky neměl, a to už mu bylo (14).

Sabina (59) sháněla přítele se zájmem o zahrádku. Ani Perko takovým příteletem nedišponoval.

Jak ročník běžel a oblíbaný častopus s želéznou pravidelností duněl o dno Nevoženílkovic pištovní schramstky, přišel Perko postupně na to, že má zcela nedostatečně vyvinuté svalstvo, podměrečná prasa, nemužný účes, psychojaterní bloky, depky, ďupky a tragicky zpozdilou mainstreamaci. Patnáctý rok svého trapného života završil v chmurném rozpovržení, které by Frejár Jung z Dalasu nazval mindr ajc komplic. Střední šukolu ještě tak nějak dotáhl, ale pak se docela spostil. Od sleva přešel k čistému motanolu, a čím víc se motal, tím méně jasně viděl, čemu by se chtěl věnovat v budouctnosti. Nakonec ho jednou v jisté hospodě našla partička ostřelených retardaktorů, a když si na jeho konzubačním lístku přečetli, co všechno za jediný večer dokázal vychlemtat, poznali v něm svého trapaslíka. Jeden z nich ho zdvihl za vlasy ze stolu, druhý mu posvítil tulifónem do obličeje a rozhodli se udělat z něj žurnalištu. Převezli ho do Vysoké šukoly socijalových vět na fekáltu žurnalištiky a víckrát ho jeho rodiče neviděli.

Když procitl, nakladl před své únosce trochu odparu. Řekl jim, že nechce pcát do nevim, že měl v delitriu vizi, v níž se mu zjúvila krásná něhatá trapaslice a sdělila mu, že má jít stádovat psychopatologii, že tam na něj čeká. A on se do ní zamouloval a půjde za ní na kraj světa a vystáduje psychopatologii a bude pomáhat trapaslíkům s psychojaterními problémami. Jakmile vyslovil „problémami“, věděli jeho únosci, že patří do nevim.

Několika ranami srolovaným Penthouserem mu rozmluvili jak psychopatologii, tak i tu něhatou trapaslici, co prý tam na něj čeká. Svázali mu ruce za zády šňůrou od myši, posvítili mu do očí všemi tulifóny, co jich měli, a provedli menší žabantskou masírku. Vysvitli mu, že kvůli pomoci ostatním trapaslíkům se nemusí mořit s psychopatologií, že může pomáhat jako žurnališta, dokonce masově. Něhatých trapaslic uvidí, kolik bude chtít, stačí si vybrat správnou retardakci. Nejostřejší z nevimových hochů se ho následně zeptal hezky zpříma:

„Jakej máš životní sen, zmorde?“

„Právě jste mi ho zbouřili,“ vzlykl Perko.

„Tak mi hezky rychle řekni nějakej novej,“ poprsil ho vazoun a ostatní se pochechtali.

Perko pochopil, že jediný možný životní sen mu byl právě přidělen, a tak správně zadeklamal:

„Chci se stát opravdivým nevimářem, prcovat v retardakci a zodpojeně deformovat trapaslictvo o všech akutálním denní.“

„Chytrej chlupec,“ chytil ho šéf za bradu. „A ve který retardakci by ses nejradši viděl?“

„V Roštěnce,“ věděl Perko hned.

Partička se zasmála.

„Proč zrovna tam, žabante?“

„Protože abych si mohl brát všechny dopusy čteček domů a číst si je ještě dřív, než vyjdou v častopusu.“

„Kruci,“ zarazil se kápo a v jeho hlase poprvé zazněl obděv, „tak to je fakt hodně trapný!“

I ostatní mladí nevimáři museli uznat, že tímhle doznáním Perko v jejich očích hodně vyrostl.

Velitel rozhodl, že inicitace se může ukončit a neváček dostane první zodpojený úkol:

„Napíšeš rečumzi na Fotrovu bejvalku. Musí vyjít v Replesku příští pandělí. Nevimářská projukce je za dva tejdny, o tejden pozdějc to přijde do blijáků.“

„Rozumím dobře, že mám napcat rečumzi a teprve týden poté se na to mám jít podívat?“

„Učíš se rychle. Ale ne, to bysme ti neudělali. Koukat se na to nemusíš.“

„Je to hodně trapný?“

„Válcuje to všechny kikirický rekurdy v návšťovnosti.“

„Tak to jo, to je jasný.“

 

Předchozí kapitola | Na obsah Trapaslíků | Další kapitola

Honza Jícha o sobě

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.