CYKLOBÁSNĚ
Vášeň
Pršelo
a přišla plýskanice
Nymburk, Choceň, Mýto
Pardubice
komu bývá čistých trubek líto
ten dál nejede
a zabalí to
Pražilo
a zdálo se
že slunce nezná míru
Stromy rostlé pěkně ve špalíru
si zachránily kůru
bílým pruhem
a ten, co se dávno stal mým druhem
v bouři bojů
i v závodech míru
a jemuž za tolik kilometrů vděčím
tiše hladil asfalt u krajnice
Mělník, Štětí, Říp a Lovosice
Česká Lípa, Nový Bor a Děčín
Sněžilo
a rozumní
si sedli k horké peci
Já však rozum bral
ještě v bolševické kleci
a proto se mi ho dnes
tolik nedostává.
A tak jsme vyrazili zase o kus dál
a suchá tráva
klepala si zimou na čelo
Zase se nám domů nechtělo
i když trapič sníh nám zbavil pláště vzorku
i když brzdy v zimním spánku
jaksi ztratily vztah k lanku
a brázdy začaly si s námi trochu hrát
led se sviňa tlačil ohřát do pastorků
srdce bilo
jako naposledy bije
a stejně Unhošť, Zbečno, Loděnice, Skryje
a stejně Roztoky a Křivoklát
Nejdelší výlet
I.
Vždycky mám hodně kamarádů
na plánování cyklocest
tak nad pivem
nad ránem
nebo nad něčím jiným
A není to z mé strany žádná lest
že pak vždycky donesu i mapu
a všechny skvělé plány se hned utopí
a všichni moji přátelé jsou v trapu
když vidí
že je to mapa Evropy
Tak jedu sám
podoben cyklotrampu
a silnice je branou
nových světů – nejen vzdálenějších
ale hlavně v snesitelném tempu
A ešus je mi bratrem
a vločky z ovsa manou
Berounko,
teď načas na shledanou
Snídaně na kilometru pětašedesát
a doma se budí
a doma mě má někdo rád
Krajina se zvedá
a jak bych bránil zlému slovu
ladím
chytám už i Němce
a na jejich vlnách pluji k Sokolovu
První nocleh
poblíž první hranice
v lese
zdarma
zato spacák bude mastný
I doma už jdou spát
a snad jsou šťastní
I na dálku mám doma všechny rád
II.
Město hudby
muzikantských dílen
a stánků s šuntem podél silnice
Je tu ale ticho
Pískot dud by
se mi tady líbil nejvíce
Nikdo mi však koncert nenabídl
tak projíždím spící Kraslice
a čekám jenom
až otevře Lidl
Zase kopce
Skvostný asfalt
Prales
Willkommen in Deutchland
über alles
hlavně co se týká výšky
nad hladinou moře
Rád bych měl chuť
porozjímat o pokoře
místo toho cedím
a vím, že neodsedím
to tu
pil bych
místo toho jen si občas líznu
svýho potu
Jedu cik cak
je mi pif paf
a k nadávání používám
germanismů
Na vršku pak vcelku bez dojetí
lepím duši
byla na dojetí
Lepím jednou
dvakrát
lepím potřetí
a koukám
ta už nedojede
A tak pěšky do vesničky Lothra
a vzpomínka mi domů zaletí
jak jsem ujel od ženy a od dětí
tak vidíte, tady máte fotra
se zraněnou duší
v zimmer frei
za nehoráznou cenu
si vybírá to nejlevnější menu
co tu maj
a přes židli si mokré triko suší
III.
Hodná paní dovezla nás oba
ze svých kopců dolů do Saalfeldu
Duše neléčí se
v srdci vězí skoba –
ne pro těch pár kilometrů autem
(nejdu za svou hrdostí jak ovce)
ale proto
že to bylo z kopce
Zrovna otvírají
Guten Tag
jak vidíte, jsem českej vocas
jsem stěhovavej pták,
co si nazul jedny boty na ven
vyrazil na Západ
nevybaven
a teď už druhý den tu hraje o čas
Postarejte se mi prosím o duši
kdyby byl, vzal bych i nový plášť
Starý majstr s čapkou za uši
hledí na mé kolo trochu nevěřícně:
Odkaď to je?
Jak dlouho to máš?
Hansi, pojď sem, tohles ještě neviděl!
A dál na mého favorita čumí
Ty já pamatuju, nežli padla zeď...
Tenkrát na to bejvaly i gumy
ale teď...
Nuže nevadí
mám v brašně malou bibli
lehké cyklistické vydání
a tam se praví: Nevložíš
novou duši do starého pláště
Když však zazní dálek volání
nelze Písmo brát tak doslova
a zvláště
když se ví, že víra lidská
není jako víra oslova
nebo ovčí, co jen poslušně beká
Není stvořen člověk pro duši
je stvořena duše pro člověka
V Mühlhausenu byl jsem jednou kdysi
teď tu vařím hned u katedrály
a pro ty doma, co se o mě trochu báli
nechávám se fotit u kulisy
mlčenlivých svatých
Pak babičky ptám se:
Oma,
promiňte, já nejsem tady doma
a chtěl bych se před noclehem vykoupat.
Poraďte mi prosím, kam se
vrtnout na noc k vodě
kam jet spát
kterou z těchhle vesnic na mé cestě
teče bystrý tok?
A Grossmutti mžourá do ubrousku
do nějž by si jiný balil housku
já ale mám, jak jsem našel v atlase
vypsané tam všechny vísky na trase.
Nejprve mi zamumlala výtku
jaký je to nápad jezdit na kole
potom ale píchla do servítku:
Tady!
Tady teče Werra,
snad to do tmy stihneš
Neboj, babi, já jsem
neposera!
Naštěstí mi štěstí celkem přálo
že jsem nejel vůbec proti větru
Ačkoli to není zrovna málo
urazil jsem ještě od večeře
k té klidné, tiché, nehluboké Weřře
dalších sedmdesát kilometrů...
NOČNÍ INTERMEZZO
Co mě budí?
Co mě ruší?
Co to zaslechly mé uši
vprostřed noci?
Jací cvoci,
jaké síly
se tu skryly
a teď mají řeku ve své moci?
Sviští to vichr?
V bezvětří?
Řinčí to meče?
Bez ostří?
Vzdouvá se řeka?
Klidně teče...
Kručí mi v břiše?
Po té véče?
Zlostný zvuk ale nepřestává
bolí mě nohy
teď i hlava
zdá se, že jen tak neskončí to
Nuže, můj spánku, je mi líto
musíš to vyhrát stůj co stůj
musíš se přemoct, spánku můj
Už je zas po mně. Neslýcháno
Budím se znovu časně ráno
ale ten zvuk je tady zas
Bože můj, který archanděl
během noci tu zparchantěl?
Pane na nebi, který ras
chce se mi pomstít za můj pas
v němž tak rád sbírám razítka?
Pět ráno.
Řeka.
Pažitka.
U vody zní to tišeji.
Nejvíc to slyším od spacáku...
A máš to, blbe!
A máš to, ptáku!
Ach, synu přenešťastné matky,
že jsi tak strachuplný tvor
a cpeš svoje žalostivé statky
na noc si všechny do nohou,
a když se v spánku prudce zmítáš
nespokojen s jednou polohou
máš co jsi chtěl.
Vprostřed noci
zapnul jsi nohou tranzistor
IV.
Zatímco údy mého těla
zejména moje milé nohy
už si zvykají na ten pohyb
krajina kolem zplacatěla
Nebýt tak západního větru
šlo by to samo
Trochu nuda.
Na stošedesátém kilometru
mě přechází chuť
a tahle pruda
se pro dnešek končí mezi poli
Nejsme my lidi přece voli
abychom od svitu do smrku
šlapali mezi kukuřicí
a v beznadějném úprku
se hnali za zrádným horizontem
stres pak hasili slivovicí
a vyčerpanost sladkým iontem...
V.
Prvních sto kiláků na rozcvičku
pak kolo ke klandru
a v čistém tričku
vstoupit do města s chutí dějin.
Münster.
Zde sedal na lavičku
Luther a Zwingli. A možná se jim
poštěstilo si sednout na tu
kde já teď obědvám –
dnes ne v chvatu
nejsemť otrokem tachometru
a užívám den bez deště a větru
užívám si den beze svetru
Ony dějiny, které tu bydlí
v katedrále
a v muzeu biblí
připomínají však
že čas nečeká
a že když Bůh stvořil člověka
řekl si moudře pak:
Není mu dobře samotnému
vezmu z něj žebro, přidělám ženu
A když byl hotov, z odřezků
aby nenechal v ráji špínu
a aby zabránil všemu splínu
smontoval jim tam první kolo
Nemělo ještě přehazku
a design byl trochu staromódní
nějak to ale fungovalo
a že byli ti dva tak hodní
každý z nich jak lilium čist
a plnili Boží nařízení
ve své moudrosti radil jim
ten dobrotivý Hospodin
že pořádný fíkový list
je nejlepší proti opruzení
A tak Adam s Evou vyrazili
Na Tour de Eden ze vší síly
a cestou rvali ovoce
i to špinavé od silnice
dostali z toho nemoce
a Pánbůh řekl: Jste mi sice
nad všechny živé tvory milí
tohle jste ale zvrtačili
Musím vás odtud vyhnat ven
ač nerad, kvůli karanténě
to víte, víc je někdy méně
a ráj nesmí být poskvrněn
ničím, co z vás dvou teďka teče
Tak tedy sbohem, na co brečet
vyjeďte do světa, množte se
Adame, ty si v potu tváře
klidně užívej stoupání
a tobě, Evo, už neodpáře
nikdo, že jeho jsi paní
v bolestech budeš sledovat
jak v kole mizí jeho plat
jak tvoji čistou práci kazí
jak všechno sviní kolomazí
a na rtech s nesmělými díky
na řetěz bere kapesníky.
A tak to je a tak to bylo
říkám si cestou po náměstí
muž se narodil s tvrdou pěstí
a když se nám teď urodilo
tak málo bojů, musí chlap
věren té vrozené mu síle
prchnout tu a tam svojí víle
do trapné dálky utíkat
a vlastní mocí kořit míle.
Na odpolední etapu
vyrazil jsem tak posílen
že i když dávno skončil den
měl jsem chuť šlapat, co to půjde
Dneska už ani nechápu
co mi to tenkrát řeklo: dost
však zítra zase slunce vyjde
a bude dost i příznivého vánku
Nejsi zas takový samorost
abys nedbal noci, hvězd a spánku
Tak jsem to tedy zapích v sadu
sesypal kosti na hromadu
a ešus s čajem byl můj svět
a kilometrů dvě stě pět
a ač daleko od našich vrat
věděl jsem, že má mě někdo rád
VI.
Hleď na něj, ranní Porýní
hleď, jak balí svou kuchyni
ten špinavý, pohublý otrapa!
Čeká ho poslední etapa
dneska konečně zdolá Rýn!
Na kole jet je zase in
tak jako v dobách paní Maryšky
co vázala si krásné vlasy k nosiči
a pivovarští nádeníci smekali
vidouce ten cop vlát na tyči
A když pak sukni vyhrnula do výšky
podrbal se Francin za uchem
a nasekal jí
od pumpičky šla uchem
Tak už je za mnou slavná řeka
Došly mi prachy
Co mě čeká?
Mám co jíst, navíc od Smotlachy
vím, jak se zdarma uživit
Kdepak žebrotou, mladá paní
já jsem cyklista
a má existence
může se snad zdát nejistá
ale ne zas aby mi kladli věnce
a vodu daj zdarma i Holanďani
A sakra
Čára přes rozpočet
Kanál
A přívoz
A jak jsem přečet
člověk s kolem je za padesát
A už převozník odráží
vstříc protějšímu břehu
a já se zkouším trochu nebát
Padesát centů
Libru masa
Království za půl eura
Bože můj, proč se to tak courá...
Snad dvacet metrů má ta trasa
Cháron jde ke mně
Nemám minci
co bych mu vložil pod jazyk
Verontscholdigen
končím cestu
žiju z mála
vyjet bez peněz je můj zvyk
Nedávejte mi přes hubu
neházejte mě do kanála
já vám vydrhnu palubu!
Cháron se mračí
Bodejď ne
Všechno je najednou zpackané
Co chcete, úsměv přece stačí!
Zakrývám brašny s vlajkou Česka
rád se pochlubím
ne však dneska
Náraz
Nasedám
Prchám z lodi
Takhle už to holt v světě chodí
že kdo chce přežít bez peněz
musí být kolař
nebo kněz
VII.
V s´Hertogenboschi
běhali hoši
běhaly dívky na vzduchu.
A já přes pole
na bílém kole
přijel za nima, ejchuchů.
Co mi to dalo?
Co mi to vzalo?
Neptejte se mě, matičko.
Bylo to moc?
Bylo to málo?
Bylo to moc i maličko.
Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz
Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7 a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts
Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.