Zpěvník

Zde najdete v abecedním pořadí všechny písně, které mám na YouTube nebo na CD Lůzr frendly. Máte-li zájem o nějakou jinou, napište si a dohodím ji sem.

Balada o Hradu, Bohyně, Dezinfekce, Dotace, Hlas pro Schwarzenberga, Krize, Láskou mě dusí, Maličký knírek, Márinka, Matfyzák, Moje žena, Něco v botě, Nedokonalý pár, Nekvalifikovaný učitel, Ničitel mostů, Odbila nám desátá, Pipinka, Píseň proti samotě, Pole orná a válečná, Pošli mi klíč, Protestsong, Romance, Rýmička, Řeka, Strach, Svatbalistika, Svoboda projevu, Tatínek, Teenage Heart, Velký pátek, Vlastizrádce, Youtuber, Zákon smůly, Za režim krásnější, Zastávky, Zavíračka           

 

 

Balada o Hradu                                                                              

 

d

Jsem zarostlej, jak tejden jsem se neholil

                                                            D7

mám prezidenta, kterýho jsem nevolil

g

na Hradě se fajně žije, tam je hej

A                                                                    d

a v podhradí rozmáhá se beznaděj, jejejejejejej

 

Koukám, vždycky když vylezu na Petřín

jak Pražský hrad se zvolna mění na vepřín

místo pravdy panují jen domněnky

a z hradních žerdí stal se sušák na trenky – extra king size!

 

Svatý Václav býval tady taky pán

štěstí pro něj, že je dávno zasypán

a nevidí, jak po nástupu do trůnu

chodí kdekdo blít na jeho korunu – vot moloděc!

 

Karel čtvrtý všecky tyhle chalupy

dal před lety celkem slušně do kupy

a netušil, že je jednou podědí

čínskej kuli v ruský kůži medvědí – brum brum!

 

Neměli jsme vždycky štěstí na pány

a tak kluci, co jsou trochu od rány

mohli by na něj i s jeho mluvčáčky

počkat zas u kobyliský zatáčky – what do you think about it, boys?

 

Když jsem sem před lety chodil s babičkou

procházeli jsme se Zlatou uličkou

na Hradě jsme měli nudný bambuly

a víceméně nula pošla od nuly – doba bola aká bola, súdruzi

 

Havel mluvil jen o síle duchovní

že člověk má mít duši, taky něco v ní

tenhleten zas nejradši by dalajlámu

i s celým Tibetem semlel do salámu – Kostelecké uzeniny na váš stůl!

 

Celkem ale nevidím to tragicky

žádný hovado tu není navždycky

a taky vím, že náš slavný Pražský hrad

umí se sám včas těch hovad zbavovat

            F                                             C

A tak těším se na lepší časy s Horáčkem – nebo s Pithartem nebo s Halíkem, to je jedno –

                                                    F

otevřete okno, aby zmrdi mohli ven!

 

 

Bohyně

 

e

Probouzím se vedle tebe a už mi z toho jebe,

     a

že k snídani mě čeká kafe z Lidlu, bílá veka

        H7                                     a

a holka, kterou neleká žádný podivný přání,

               e         

jak si lehnout na ni.

Ty jsi bez invence, bez kredence,

vaříš jen mraženou pizzu a utopence,

máš vystajlovanou kuchyňskou linku,

co používáš jen ve dnech odpočinku

a střídáš na ní různý polohy

a z hrdla tvojí dělohy se ozývá: tak se nestyď, synku!

          a                          d         dis       e

Máš kuchyňskou linku z imitace mramoru,

     a

na který leháváš naznak s nohama nahoru,

  H7

a když tvý chapadla se ke mně vinou,

A7                 H7

odpovídám: já mám doma jinou.

Probouzím se do odpaněnýho jitra

a vzpomínám, že včera jsi byla celkem chytrá,

když jsi zamkla byt a schovala klíč,

abych neutek ti v noci k nějaký jiný z píč,

co jsou levně k mání až do svítání,

však sama říkáš: hochu, v tomhle fochu jsi dříč!

Budíš se a nevíš ani mý jméno,

když je to na jednu noc, tak je to dovoleno,

u dřezu ptáš se vajglů a skleniček,

kterej debil dal už na půl jedenáctou budíček,

kam zmizela všechna osmiletá whisky

a proč my dva už si vůbec nejsme blízký,

proč vůbec už mě nevábí, spíš připadá mi slizký,

když malej kousek hedvábí je zalezlej v tom úžlabí

mezi tvými stydkými pysky.

Máš vystajlovanou figuru Afrodíté,

ani ne dvacet roků má tvý kurvikulum vitae,

ale marně bych u tebe hledal kdovíjaký hloubky,

kromě těch, co skrýváš za svými pubickými chloupky.

Máš figuru Afrodity,

těžko hledat druhou, jako jsi ty,

těžko někde hledat ještě míň nevinnou,

já mám stejně doma jinou.

 

C           

Mám doma samičku od Hospodina,

G

ani žádná šlechta, ani spodina,

C

udržuje teplo mýho domácího krbu

   H7

a nevykládá kamarádkám, že se občas někde

         e   

dole drbu.

Je to holka, kterou seslali mi bozi,

i když má, pravda, trochu menší kozy

v porovnání s tebou,

ale jinak heboulinkou kůži –

i takhle po třiceti

má skvělou barvu pleti,

a i když divný zdá se ti,

že jí stačí moje vejplata,

tak pod srdíčkem ze zlata

odtahala všecky moje děti.

 

Po mém boku ukládá k ledu

svoje holčičí plány a nedělá vědu

z toho, že nejsem ten frajer v hlavní roli,

co se málo holí a po pistoli

spíš než po něžným slůvku sahá

a spíš než El Paso mi leží u nohou noční Praha.

Po jejím boku ukládám k ledu

svý klukovský plány o dylině z medu,

místo ní mám zachovalou ženu,

od ní denně výhodný rodinný menu

kromě půstu, co drží na Popeleční středu.

 

Mám holku, mám ženu, mám bohyni,

mám teplo v posteli a teplý v kuchyni,

mám maso, na který si můžu sáhnout,

tak pochop přece, jak je těžký někomu takovýmu zahnout.

Mám legální manželský vztah

a dennodenně na miskách vah

můžu srovnávat všechna jeho pro a proti

a dokud se to třeba nějak nevyhrotí,

zdá se, že mít jednu celou ženskou po boku

je lepší, než trofejní sbírka ulovenejch rozkroků.

Mám ženu, co není žádná nána,

má ráda mě a Krista Pána

a takhle ve třech nám to celkem vzato klape,

i když někdy musím mu říct: tak dělej něco, chlape!

Mám ženu, co nemá blbý zvyky,

co umí ruční práce z první republiky,

co zpívá večer fakanům halí belí

a dřevěný ptáčky věší nad postelí,

pochop teda, mně to s ní prostě vyšlo,

u nás jedno srdce o druhý srdce kříslo,

tak dejme ještě bleskurychle poslední číslo…

a nebo radši ne, doparoma,

zrovna dneska totiž možná

mě čeká to i doma.

 

 

Dezinfekce
 

C                              F              C

Říkali mi neblbni a nevystrkuj růžky,
F                C            D7                    G

jinak jseš odepsanej jedním škrtem tužky
C                                 F                     C

Říkali mi nesnaž se změnit chlívek na ráj,
F                      C         G             C
hleď si svojí profese a ať se jiní staraj.
 

Říkali mi nezkoušej vyčerpat tu žumpu
víš kolik se všude najde zakuklenejch trumpů?
Říkali mi odhoď radši snahy o nápravu
a zpívej pěkně krotce, ať ti neustřelej hlavu.
 
Říkali mi písnička že nemá žádnou sílu
a ze zvedání mandlí ať si neuženu kýlu
Říkali mi takovejch jako ty už tu bylo
co úplně zbytečně se v tom hnojišti rylo
 
F                                                          
A já koukám na Hradčany a zpívám si Vltavo,
C                     a              D7            G           
kdyby se tak tvoje voda proměnila na savo
F

Možná že ten očistný proud byl by pořád málo

C            a                     D7     G         C

ale i tak myslím, že by za pokus to stálo

 

Mohlo by to prospět zatuchající Praze

kdyby se té dezinfekci otevřely hráze

Snad by ten, co si tam teďka hraje na monarchu

nestihl si v tempu dění vybudovat archu

 

A já bych koukal dolů z věží od Svatýho Víta

jak se pakáž bezbožná v tom vlnobytí zmítá

A i kdyby to neskončilo s politickou rotykou

aspoň by se všichni Češi mohli živit batikou!

 

 

Dotace
 

a                                   D               E

Po cestě z alberta jsem zakop o žebráka,

povídám mu: vadíš mi v mojí životní dráze!

Musím si teď ještě za roh skočit na panáka,

maj tam totiž nejlevnější vodku v celý Praze.

 

F                                                        G

Doma na mě čeká žena u šicího stroje

C                                                          G

a myslí si, že se někde věnuju svý práci,

F                                                                       G

a já přitom nejsem schopnej vyhrabat se z hnoje

   C                                                                             G  F G E

a jen já dobře vím, kam se nám všecky prachy ztrácí.

 

Povídal mi Pepa, že má invalidní důchod,

ptal jsem se, jestli by ho nezařídil i pro mě,

on dal ale místo toho svojí zlobě průchod

a hrubými urážkami pustil se tam do mě –

 

co prej jsem to za vyžírku a proč nechci makat

a proč si aspoň občas nenajdu nějakou práci?

Mám vrozenej syndrom, kterej nutí mě se flákat,

a na život s ním už jsem zažádal o dotaci.

 

Přiklepli mi dva melouny z Fondu Stability,

a stejně jsem se nestabilní vrátil v noci domů.

Já i Pepa jsme teď každej večer děsně zlitý,

chtěli bysme poděkovat, jenže není komu.

 

 

Hlas pro Schwarzenberga

 

D                                            G                 D

Já volím Schwarzenberga, on není lump a berka,

     G                D                A7              D

on je tam bílá vrána, a tak volím knížepána.

 

Ač nejsem monarchista, v té volbě, co chystá,

mám rozhodně v plánu svůj hlas dát knížepánu.

Z obou těchhle dědů je mému srdci blíže

spíš nežli bečka jedu ušlechtilé kníže.

Ref.: Proto volím...

Nechci na Hrad dědulu v nadrozměrném sáčku,

co má furt mastnou papulu a baští zabijačku.

Já nechci prezidenta od Havlíčkova Brodu,

co becherovku chlemtá tak jako buvol vodu.

Ref.: Proto volím...

Hradní pán s modrou krví možná taky něco zmrví,

ale však nebude prvý, ba ani poslední.

A možná není vkusné, když hlava státu usne

přímo v atmosféře dusné v hodině polední.

Ref.: A stejně volím...

A nedivím se vůbec, když nějaký hrubec

tam žvaní neupřímně, že si kníže trochu zdřímne.

A já jsem tolerantní – co na tom, prosím vás?

Kníže je šaramantní a já mu dám svůj hlas.

Ref.: Já volím...

Já jezdím v levným fáře ve funkci proletáře

a svojí ženě Kláře musím dát zapravdu,

že bydlet v naší zemi tak oškubané všemi

už od praotce Klémy se rovná hazardu.

Ref.: A proto volím...

A že ještě není doba na Sokoly a Táni,

jak doufali jsme oba tenkrát na Letenské pláni.

Já jsem v prvním kole sice taky volil Táňu,

ale teď půjdu a vole, svůj hlas dám knížepánu.

Ref.: Teď volím...

Země se svým lidem si zachová své jméno,

i když ji dáme s klidem Schwarzenbergům v léno.

A když Zeman vyhraje to mé písni navzdory,

aspoň zajedu na léto k moři do Černé Hory.

            Ref.: Ja volim...

Mein Stimm für Schwarzenberg, er ist kein Klauenzwerg,

er wird ein guter Leiter, ich mag ihn... und so weiter.

Proto volte...

 

 

Krize

 

e

Bylo mi třicet

a to je meta

               a

začínám dávat

            H7

hloupý rady do života

 

taky vidět

co jsem byl za magora

chtěl bych to zpátky

koukám do monitora

 

jestli mi poradí

podá pomocnou ruku

někdo z mých přátel

co jich mám na facebooku

 

alespoň tři sta

se všema četuju si

jeden má křečka

druhej je na kaktusy

 

třetí má depku

čtvrtej má skejta

pátej dvě dioptrie

bejvalku z Mejta

 

Ref.:

              e

Z i-netu na Kladně

              h

posílám hromadně

                        C7

zprávu svým přátelům:

                  H7

chlapi, už jsem na dně!

Tohle je prima čet

chce se mi vykřičet

že už mi chutná rum

už je mi přes třicet!

 

Bylo mi třicet

a to je krize

psal o tom Respekt

vysílala Česká televize

 

písničkáři

prý už to taky balej

o čem maj pořád zpívat

když svět je tak nesnesitelně malej?

 

Asi si na zahrádce

vyseju konopí

vyberu úspory

a všechny je

investuju do ropy

 

a na víkend

si najmu mercedesa

koupím si časopis

co jsou v něm nahý prsa

 

vyzkouším techniky

čoko, orál a piss

budeme oba v krizi

já i ten časopis

 

Ref.:

V i-netu v Berouně

začínám okounět

ptám se svých přátelů

zda ještě berou mě

Tohle je prima čet

chce se mi vybrečet

kde je konec mejm snům?

Už je mi přes třicet!

 

Týdenní strniště

svěšený krovky

espreso s pěti cukry

čučím do obrazovky

 

a oni se mnou

tohle je terapie

vždyť je jim taky třicet

oni vědí, jak mi je

 

nikdo z nás není panic

nikdo z nás nemá holku

k večeři dva redbully

a jednu suši rolku

 

pak on-line erosenku

na videoskajpíku

udělá tě za minutu

chce to jen trochu cviku

 

před spaním zbejvá

abych se řádně opil

tak rád bych věřil v Boha

jenomže ten tydýt ještě nemá vytvořenej profil!

 

Ref.:

Z i-netu v Kolíně

píšu, že bolí mě

když vzpomenu, kdo mi

nesedí na klíně

Tohle je prima čet

nechce mi poroučet

dobře mi rozumí

už je mi přes třicet!

 

 

Láskou mě dusí

(Francis Cabrel: Je l´aime a mourir)

 

Já nebyl jsem nic, když vtom najednou

hlídat tu smím její noc bezednou, láskou mě dusí.

Rozbijte všechno, co napadne vás,

ona rozevře náruč a opraví zas,

co je na kusy, co je na kusy, láskou mě dusí.

 

Smazala čísla z hodin na nároží,

z mého života rázem je levné zboží, smát se mi musí

Vztyčila most mezi nebem a námi,

který přebíháme, vždycky když dá mi,

co musí, co možná musí, láskou mě dusí.

 

Pro svou čest chce válku vést, která prý ji posílí

aspoň dnes, tu válku vést životem a láskou opilí.

 

Nejhezčí sny vidí sklem barevným

a tančí, tančí lesem nakresleným, láskou mě dusí.

Stuha z vlasů jí ve větru vlá,

ta píseň není zrovna povzbudivá:

kdo chytit zkusí? Kdo chytit zkusí? Láskou mě dusí.

 

K její jeskyni cesta je maskovaná,

kterou projde jen bota okovaná, láskou mě dusí.

Jak se usadit mám a jak zůstat němý?

Co můžu chtít? Jenom pokušení –

tak ať mě zkusí, ať si mě zkusí, láskou mě dusí.

 

Pro svou čest…

 

Nebyl jsem nic…

 

 

Maličký knírek

(Stephen Lunch: Little Tiny Moustache)

 

Jsi moje životní štěstí, ale jak rána pěstí

je, když ke mně obrátíš

vždy při milování svoje tetování –

na hlavě hákovej kříž.

Trochu mě trápí ta lebka a hnáty

na tvým mundůru a ta pravice vzhůru,

tvoje heilování a bombery naleštěný

a ten citát z Mein Kampfu, cos nám napsala na noční lampu.

 

Myslím, že jsi nácek, lásko,

nejsi snad nácek?

Možná jsi nácek.

 

Pouštíš si telku na Soud v Norimberku,

vidím dost zášti a ne slz,

však mohl všimnout jsem si, že tvoji dva psi

se jmenují Goering a Goebbels.

Na našem prvním rande jsi řekla „Hoch die Hände!“

Já řekl: „Jsi má víla,“ ty na to: „Bílá síla!“

a snad jsem paranoik, ale nemám tolik

radosti, když mě do sprchy posíláš.

 

Myslím, že jsi nácek,

nelži, lásko,

nejsi nácek?

Zaskočil jsem tě otázkou?

 

Na šaty, co jsem ti snes, sis vyšila SS,

máš největší z válečných sbírek

a trochu mě sere, když říkáš: vypadáš skvěle,

pokud mi vyraší maličký knírek.

Tvé krédo je asi: hlavně nemíchat rasy,

hlavně v krvi žádné znečištění!

A když je mi ouvej, tak řekneš: nezoufej,

však všechno má konečné řešení.

 

Myslím, že jsi nácek,

co je to za hádanku?

Jsi nácek, lásko?

Tak už slez z toho tanku.

 

Říkáš: láska je slepá, tak odkud to vím?

Ale potkal jsem tě i na Poctě Wagnerovi.

 

Já vím, že jsi nácek,

vím, že jsi česká pýcha,

jsi nácek,

tak jistě, jako já jsem Jíchanukovič Moric.

 

 

Márinka
 

a                 D                   C                         F

Začal jsem před pár dny chodit s dívkou z kavárny,

B               F                 h                    E

rozumí mi báječně, jen nechce prozradit,

kolik že je jí let, jak dlouho ji nosí svět –

ještě že mám na tohleto vyvinutý cit!

Gis            c                   Dis7             Gis

Sleduju tu koroptvičku, jak po jídle kouří špičku

   Cis7             Gis      Dis7         C7

a rozkládá si vějířek a odhaduju její věk

z muziky – no nádhera, má ráda Karla Hašlera

                                           h                  E

a chce se mnou obeplout i Svatojánský proud.

 

Kolik jí tak může být? Prý má krásný nový byt

hned za rohem od Prozatímního divadla.

Chová světlou památku na svoji kamarádku

Světlou Karolinu, co prý už odpadla.

 

Ptala se mě taky kdysi, jestli věřím v Rukopisy,

jestli ne, tak ona to prý na mě nepoví.

Kdypak asi dovím se, kolik je mé Márince

a proč pořád vykládá o Karlu Máchovi?

 

Má dívka je spanilá, jen kdyby tak prozradila,

kolik jí je roků a jak vysoký má věk?

Její první nápadník byl nějaký Jáchym Ondřej Šlik,

jenže před svatbou musel dát hlavu na špalek.

 

Děvče je to půvabné a má historky zábavné,

jako malá nejradši si hrála s kalichem.

Její táta není žádný vůl, má v Kutných Horách pěkný důl

a ve všech krizích zatím ho uhájil proti všem.

 

Je krasavice po mámě, leč informaci nedá mně,

v kterém roce porodila ji na tuto zem.

Byla z rodu Slavníků, a než tam čekat na dýku,

radši zdrhla do Prahy už před tím masakrem.

 

Mám dívku jako obrázek a neznám sice její věk,

ale myslím, že to není žádná apokalypsa.

Když nad kraj se snese tma, tak nechce zůstat samotná

a prosí mě, abych prý zkusil jí ochočit psa.

 

Umí navléct korálky a vždycky, když jdu do války,

nakreslí mě na jeskyni hroudou hliněnou,

umí oheň rozdělat, tak proč bych se měl vlastně ptát,                  D     E         D      E     D       E

kolik jí je? Nedávno se rvala s hyenou!                                   O veverku. A bezmála to vyhrála.

 
 

 

Matfyzák
 

a                                         d                      a

Jsem průměrný matfyzák, vím kolik, ale nevím jak,

        d              a                 Disdim                E7

vím jak často a kolikrát, to všechno vím, ale nemám s kým!

 

C                     G         F                 C

Křivky mého IQ jsou neskutečně příkré

      d                a              Disdim        E7

a v testech inteligence nenalézám konkurence.

Vypočítám s přehledem, kdy z A do B dojedem,

neskejsnem-li cestou v C v tamní milé hospůdce.

 

Jsem průměrný matfyzák…

 

Vztahy s holkou či s dámou jsou pro mě velkou neznámou,

rád bych sbalil některou, zatím se o mě neperou.

Až vyjdu jednou se slečnou, ať tečnou, nebo netečnou,

jí pod mostem či pod duhou vysvětlím πr2. ¨

 

Jsem průměrný matfyzák…

 

Až najdu tu svou Dorotu, tak průsečík dvou životů

vynesem do souřadnic, na sobě v tu chvíli už nic!

Tak nebojte se, slečinky, až dojde u mě na činky,

budete tu mít borce, co nevejde se do vzorce.

 

Jsem průměrný matfyzák…

 

 

Moje žena

 

a

Moje žena nemá ráda folk,

                                                           A7                        d

takže musím svoje písně zpívat lačnejm davům jinejch holk,

E7

nelíbí se jí, že je to utahaný,

   a

že to nemá šťávu, rytmus, poselství,

   F                                       E                          a

a tak si sypu popel na svou hlavu a oprašuju popel z tvý.

 

Moje žena nemá ráda country,

že tam pořád něco drnčí a melodie jsou nudnější než mantry,

a tak musím do samoty, do lesů

a zpívat rovnou tady rovnou,

doma říkám, že vyrážím na služebku se stravou a s ubytovnou.

 

Ref:

F                                 G

Moje žena neví, co je probuzení

  C                                          F                                     E

v promočeným spacáku a s mokrou holkou, co ti leží na rameni,

d                                 E

neslyšela kytary, jak rozezvučí

a         

křoví, mlází, doubí, boroví i bučí,

F                                 E7                                       a

nezná propálený kanady a vlasy hustým kouřem vyuzený.

 

Moje žena nemá ráda trampy,

považuje je jenom za darmošlapy, holotu, šunty a lemply,

a tak já jí radši ani neříkám,

s kým se tahám po nocích a houštinách

a proč když se vracím domů, nachází pak jehličí i v peřinách.

 

Moje žena umí noty a já ne,

a proto se jen málokdy v muzice a vkusu spolu setkáme,

ona ať si hraje písně beze slov,

ať si válí Bachy, Heydny, Mozarty,

stejně bych ji nikdy nevzal do lesa a nepřijal k nám do party.

 

 

Něco v botě

 

Poslouchej, kotě, tebe tlačí asi něco v botě,

já ti řeknu o životě všechno, co vím.

C                                

Taková láska je jako když oheň praská,

F                                       C  

přibude jen jedna vráska, popel a dým.

 

                   G

Tak nepovídej, že něco ti brání

                   F                             C

a že nejsi k mání a nechceš být má.

Přece už znám všechny tvý přání

a čáry tvých dlaní, než je zahalí tma.      A7

 

D

Poslouchej, zlato, ruku na srdce a ruku na to,

G                                     D

my dva už stručně vzato nesmíme lhát.

Máš ho ráda a trochu se ti chvěje brada,

zdá se ti, že je to zrada, když tě má rád.

 

                        A

Tak neposlouchej mý srdce, jak buší

                     G                   D

a když tě to ruší, jdi radši dál,

když se ti zdá, že on něco tuší

a rudnou ti uši a že by ti dal.                 H7

 

E        

Poslouchej, kotě, tebe tlačí asi něco v botě,

A                               E          

já už nevím o životě o mnoho víc.

Dali jsme si pozor, takže tenhle smutnej hovor

odnes vítr někam do hor a pak už nic.

 

Poslouchej, kotě, tebe tlačí asi něco v botě,

já ti řeknu o životě všechno, co vím.

Taková láska je jako když oheň praská,

přibude jen jedna vráska, popel a dým.

 

 

Nedokonalý pár
 

G                                                                          a
U holiče v časopise přečetla si, jak má správně vypadat,

D                                            D7                              G
že má malý prsa, krátký vlasy, prostě že nic není akorát,

                                                      G7               C

do výšky jí chybí osm čísel a pět kolem pasu přebývá,

D                                                    D7                G
v katalogu plavek ať se na bikiny radši vůbec nedívá.

 

Z křídového magazínu koukal na něj rambo, co mu patří svět,

co neví, co se svalama a o ženských moh by román vyprávět.

Jestli nejsi jako on, tak sbal si švestky a nalož se do lihu,

prohráváš to, kamaráde, proč ses hlásil do tohohle dostihu?

 

            G7                   C
Ref:      Co můžou chtít?

                                                                                               G
            Bez bicepsů, bez prsou a s pihama a s kilama, kde nemaj být,

                                   a                                     D
            jenom srdce tlučou jim, jenže koho to zajímá,

                        D7              G

            kdo poradí, jak to zpeněžit?

 

Potkali se v autobuse, který ani jednomu z nich nepatřil,

neudělal dvě stě třicet, i kdybys mu šlapal na krk ze všech sil,

obyčejná městská linka od dvou kafí přes kino na plovárnu,

ona by prý chtěla synka, on že za komančů sloužil v Komárnu.

 

Jak tak srdce bušila a přišel večer, ruce se jim potkaly

a zapomněli na kila a na mejkap, na poršata a na svaly,

jak to potom bylo dál, to v žádném magazínu už se nepíše,

on ji nejspíš miloval a jeli spolu na výlet do Dobříše.

 

Ref:      Co můžou chtít…

 

 

Nekvalifikovaný učitel

 

C

Jsem kantor, mám na to talent,

těžko byste ke mně našli ekvivalent,

      F

ale začal jsem vadit, chtějí mě vystrnadit,

         C

mám kvůli nim svoje děti a svou školu zradit?

G                                               F

Jsem pedagog od přírody a ten demagog říká, že vařím z vody,

C                       a                    d                            G                          C F G C

učení je přitom moje hobby, mám milión hodin bez nehody!

 

Dbám o sebe hned po ránu, aby dívky neřekly: ten má zas ránu!

A chlapcům, co jsou nezvladatelní, věnuji péči individuelní.

Mám rád žáky i žákyně a vždy po hodině se ještě dobrovolně ptají,

vyháním je kolem desáté – co ještě čekáte? Už jenom zuby, pusu, hají!

 

Jsem kantor…

Mám srdce na dlani a k učitelství přirozené nadání,

tak ať mi nebrání v té kukani ten, co pořád novým zákonem se ohání!

 

Mé metody jsou velmi názorné a děti bez výjimky pozorné,

střídám postupy, držím si odstup i blízkost, když je to důvěrné.

Mám rád žáky i žákyně a mezi ně chodím i kvůli tobě,

škoda jen, že Ámos v zemi hnije a obrací se v hrobě

Marie Terezie.

 

Jsem kantor…

Jsem špatný učitel a nemám na to,

tak snad abych šel, sbohem, zlato,

systém je takhle nastaven, tak sbohem buď,

já musím ven.

 

                B                

A mně to nevadí, já mám co dělat,

     F

ale ti smradi budou jak stádo telat

Eb                               B

a Shakespeara nahradí jim Eminem,

F                          G                    C

když na ně vyrukujou s pedagogickým miminem.

 

Jsem kantor…

Jsem pedagog od přírody a ten demagog říká, že vařím z vody,

ale systém je takhle nastaven,

so goodbye, my kids, comme je vous aime!

 

 

Odbila nám desátá

(Joaquín Sabina: Nos dieron las diez)

 

Byla tam vyhřátá pláž a já zrovna koncert odehrál

Ty kralovalas a tvé panství byl jediný ještě otevřený bar

Zazpívej mi sólo, u nás múzám zdarma se točí!

Tak dobrá, druhé kolo, ale jen pokud mi posvítíš světlem svých kočičích očí

Žhavý po poznání tajemství míst, kma chodíš spát

dal jsem se do hraní a za jediný večer ti zahrál vše, co umím hrát

 

Baroví hosté jeden po druhém odešli domů

Zamkla tak prostě a já si říkal: pozor, chlapče, zase jsi v zajetí dojmů

Tvůj prst na má záda nakreslil srdce a srdce mé, pukni

Mě opustila vláda a stejný obrázek jsem nakreslil pod tvojí sukní

Ten večer byl náš, pod lampou se tiskla nám těla

byla tam vyhřátá pláž, já chtěl s tebou spát a ty sama spát jsi nechtěla

 

Ref.:

Pak odbila nám desátá, půlnoc, jedna a dvě a pak tři

a měsíc zahlédl nás nahé ve chvíli, kdy noc se snesla

 

Sbohem a klíč hoď do schránky, a zas někdy pa

Léto je pryč a podzim déle než do zimy netrvá

Do té vesnice ve stejný čas mě o rok na to

náhoda zavedla zas a p koncertě jsem začal hledat to kočičí zlato

A nebyl tam nikdo, kdo by mi o tobě řekl půl slova

skoro jako kdyby osud si se mnou chtěl nepěkně zažertovat

 

Toho léta nestál tam nikdo, aby plnil nám sklenky

Tam, kde byl tvůj bar, jsem našel jen pobočku jihoamerické banky

tvou památku pomstil jsem šutra do výlohy

Vím, že nebyl to sen! Protestoval jsem, když mě doběhli za dvěma rohy

Tři sklenky na žal jsme přiznal jim do protokolu

a tuhle píseň začal psát ve stejné místnosti, kde tehdy jsme leželi spolu

 

Ref.:

A odbila nám desátá, půlnoc, jedna a dvě a pak tři

a měsíc zahlédl nás nahé ve chvíli, kdy noc se snesla

 

Y nos dieron las diez y las once, las doce y la una y las dos y las tres

Y desnudos al anochecer nos encontró la luna

 

 

Pipinka

 

         D               D#dim

Moje dívenka je stejná

        fis                 H7

jako každá druhá slepice z hejna

   h               A7                   D      E7 A7

a já ji mám rád, i když mě prudí.

Moje dívenka mi věří,

když pochválím jí nové peří

a dál a dál mě vábí svou hrudí.

 

                      G                      A7

            Moje dívka je typická pipinka,

                               D      fis            h

co nic moc neví, a když se vyspinká,

      E7                    D#dim

            tak dělá zobáčkem pipí

               E7                   D#dim

            a já, její šťastný hippie

            E7                   D#dim   A7         D

            zametu doma v týpý a pozvu ji dál.

 

Mojí dívence se líbí

to sladké p – p, co dělaj ryby,

já nerozumím, a tak jenom rameny krčím.

Moje dívka poslouchá Greenday

a já ji prosím: tak aspoň nebryndej,

vždyť coca cola, to je žíravina…

dobře, už mlčím!

 

Moje dívka je typická pipinka,

co v noci vypije, to do rána vyblinká,

silně si maluje ústa

a myslí si, že je tlustá,

místo hlavy myslí jí busta

a to mám rád.

 

Moje dívenka má penál z plyše

a stádo divokých hormonů v břiše

a já ji přesto chápu, aspoň se snažím.

Moje dívka bere prášky,

aby měla nos a tvář bez vyrážky

a nějaký anti si matlá na podpaží.

 

Moje dívka je typická pipinka,

 v noci moc nespí a ráno ji hlavinka

 i leccos dalšího bolí

 a musí chodit do školy,

 i když se jí vůbec nechce,

 v parku je to přece lepší,

 tam nejsou tak blbí kluci,

 ačkoli většina taky,

 třeba jeden je úplnej vůl,

 ale daj se z něj vytáhnout prachy

 a to je veskrze cool.

 

 

Píseň proti samotě
 

C                                 A7
Večerní esemeskou procitám,

Cdim        d7                   Hdim   G7
píše děda, že jsou v lese souše.

Ta zpráva možná ještě nedolítla k vám,

že holka, která štěká, taky kouše.

 

C                                        E7
Jak to stojí psáno někde v písmu,

d7                                              F                 G

všechno má svůj čas a myslím tím i konce lásek.

C                              E7
Za svítání do lavice třísknu

   F7                                     Gis7         G7
a kolem srdce zhublýho zas utáhnu si pásek.

 

Ahoj, dědo, vydrž, jen se přichystám,

zajedu tam, kdes viděl to dříví.

Vím, že je dost těžký být na všechno sám,

nechci tvrdit, že se mi to líbí.

 

Jak to stojí psáno někde v písmu,

líp je lidem ve dvou a prý platí to i v lese.

Vždycky můžeš hezký slovo říct mu,

nebo čaj otrávit, jestli ti to, holka, snese.

 

Nevím, dědo, jak ty tenkrát s babičkou,

dneska je to všechno nějak těžší.

Holkám už nestačí večer se svíčkou

a kluci ztrácej vlasy čím dál mladší.

 

Jak to stojí někde v písmu psáno

a možná že i nějaký zákon už to řeší,

že zatímco jednomu je přáno,

druhý v lese sám skleněný koule na strom věší.

 

 

Pole orná a válečná

 

C                   e                       F               C

Sloužil jsem pánům a sám nebyl pán,

F                  C             D7       G

býval jsem hladový a nemilován,

C             G            a            F

okolo mě život za životem šel

C              A        Gis7 G7 C

a já málo sklízel a hodně sel.

 

Míval jsem pole hnedka za Přemyslem,

pospolu jsme orali a vítali den.

Jednou za ním přišli: ten vůl je váš?

Tak půjdete s námi – a dál to znáš.

 

Ref.:

F                 f                           C

S dějinami přeju všem svým králům,

F                     C             D7   G

ať se jim dál daří ta věc báječná,

C                       e                  F   f    Fis7G7

prezidentským kancelářím, trůnním sálům

C              A             Gis G7 C

orná pole předělat na válečná.

 

Míval jsem pole na Kozím hrádku

a koukám, co se mi to sem trousí za čeládku –

pojď prý s námi a cep s sebou vem!

Ne, díky, já mlátím do klasů jen.

 

Míval jsem pole pod Bílou horou,

na jižní stráni přímo za oborou,

jednou ráno přijdu a zírám velmi –

dozrály tam uniformy, flinty, helmy.

 

Ref.:

 

Míval jsem pole u Zborova

a řeknu vám, nechtěl bych ho tam mít znova,

byla to dřina na mou věru,

když místo řádek musel jsem sít do kráterů.

 

Míval jsem pole za vesnicí,

jenže tam zas na mě přišli bolševici.

Z políčka mi udělali obrovský lán

a ze skřivánků práškovací aeroplán.

 

Ref.:

 

Povídám si: Janku, takhle nezbohatneš,

a místo všech těch polí koupil jsem les,

pěkný kousek lesa kousek od Čenkova,

jenže přišla U.S.Army a lítám v tom znova.

 

Ref.:

 

 

Pošli mi klíč

 

D

Maluju si řasy a přemýšlím, asi se mi zdál,

G

obočí jen jemně, to snad nepošle mě o dům dál.

e                            C                                      a

Vím, jak oči pálí, pokud málo spaly, chtějí spát,

A                                 C                                          A

vím, jak vlasům vadí, když ten, kdo je hladí, nemá rád.

 

Ref.:

                        D

Tak pošli mi klíč,

                                    e

já nechci být jen tvoje bývalá,

                                   C

nechci být ta, co se tu schovala,

                            G

co neví – má jít blíž,

                        D

anebo utíkat pryč.

 

Vodívals mě stezkou ozdobenou hezkou řadou pus,

když byl někde kravál, stejně jsi mi hrával svoje blues,

tenkrát se mi zdálo, že ti stačí málo, že tě mám,

teď tu ležím sama, všecky fotky s náma zapírám.

 

Tak pošli mi klíč,

ten co má zuby jako štíty hor,

ten co tě žene k zámku za obzor.

kdo má klíč, ten neklepá,

já chci však zůstat zakletá.

 

E

Držívals mě v dlaních, že prý patřím do nich jenom já,

A

teď jsou denně plné, náruč tvá zas jinou zahřívá,

fis                         D                                       h

samota moc váží, sílu v holých pažích nemáme,

H                                D                                H

odvykám si na hlas, který říkal navlas to samé:

 

Ref.:

Pošli mi klíč,

když proměnil se v malé závaží,

když na tvém kroužku jenom překáží

a na dně kapsy živoří

to naše malé pohoří.

 

Tak pošli mi klíč,

ten co má zuby…

 

 

Protestsong

 

C         e         a                      C

Dva psi na vsi přes dva ploty štěkali si,

d          d-    d7                 G7

že prý časy nejsou už, co byly kdysi,

dnes pes přes ves běží, kost nenajde tu,

jenom tácek v potrhaným igelitu.

 

Seděly dvě mouchy na jednom hovně,

bzučely, že je to vážně trestuhodné,

dřív byl výběr, dřív bylo všechno lepší,

dneska najít hovno je velký štěstí.

 

A za to všechno může naše blbá vláda,

proto žádná zvířátka ji nemaj ráda.

Pro každého chceme hovno a pár kostí,

ať se máme tak dobře jako v minulosti.

 

 

Romance
 

                    C                         Cmaj7

Snad byl to slunce svit a nebo táboráku,

                               C7

co vzalo mi klid a do bodláků

d                               d-

spadlo z nebe moje přesvědčení,

     F                            G7

že kromě tebe žádná jiná není.

 

Byla to vůně moštu jablečnýho

nebo možná z roštu kus uzenýho,

co mi připomněly dobu blahobytnou,

kdy všichni mladí muži měli starou bytnou

 

   F                       G

a letmých lásek k nespočetku

   Cmaj7                      A7

a jemný hlásek někde veprostředku

mi šeptal: hlavně bez emocí,

ušetř ji i sebe těžkých nocí!

 

Byla to její vůně nebo ústa,

že teď ve mně stůně ten optimista

a děsí se, že její víčka

někdo jiný svými ústy hýčká.

 

Ráno nám beze svědků

bylo přáno a veprostředku

se ozval ten hlas, aby varoval nás,

že není bez následků, když se prolomí hráz.

 

        F                            f

Teď nevím, kde jsem a co bude potom,

         C                                   A7

jestli zapomenem, jak jsme mluvili o tom,

že krásné chvíle se nenavrací

a krásné epochy se končí okupací.

 

Byla to její slova zcela prostá zloby,

jimiž promlouvala jako z jiné doby,

nebo její srdce, pro nějž není

žádná doba hezčí nežli obrození.

 

Ráno zbylo něco k snědku

jinak málo a bez následků,

jenom nám nebylo do tance

a tím to vzdávám, konec romance.

 

 

Rýmička
 

                    d

Dostal jsem rýmu,

                                                                         g

nejsem už plnohodnotným členem vítězného týmu,

                 A7

kape mi z nosu

                                                                         d

a celý svět okolo mě se beznadějně řítí do chaosu.

 

Jsem zahleněný

a žádná větší tragédie v nejbližším okolí jistě není,

dostal jsem rýmu,

nerozumím už osudu světa, ani tomu svýmu.

 

Ref.:

D7         g                    C7                          F                 d                  

Není to žádná maličkost, je ohrožen můj impozantní post,

g                                                                    

roky jsem byl v čele, dělal jsem ředitele

            A7

a teď má být mou pozicí chvost?

             d

To tedy ne!

 

Míval jsem nos a čuch

na lidi a na kšefty a na krize, na investice, teď mám dluh,

nos trčí zrudle,

místo aby vedl mě a poradil, jenom z něj tečou nudle.

 

Už je to  jasný,

ty bláboly o konci světa mají pravdu, fakt to bude strašný,

dostal jsem rýmu,

necítím, jak starý svět se propadá do popela a dýmu.

 

Ref.:

Není to pouhá mánie, vím, že tu zkáza světa je,

jsem trosečník,

sbohem, mí staří přátelé, sbohem, vy doby veselé,

sbohem a kapesník.

 

 

Řeka

 

G

Tahleta řeka šeptá mi sladce

češe si vlasy, kdy se jí zachce

Tahleta řeka beze slov, pustá

na břehu stojím, oněmlá ústa

Tahleta řeka protéká tiše

krůpěje vody na jejím břiše

 

                                                              e

Proč vody z hor se plazí nahé po kamení?

                                                                     Cmaj7

Proč pod vodou slzy jsou tak těžko k uvěření?

                                                              G

Proč netuším, zda bylo někdy to, co není?

 

Tahleta řeka uplývá líně

vlna za vlnou po jejím klíně

Tahleta řeka divoce pádí

jak tvoje touha a její mládí

 

Proč vody z hor…

 

Tahleta řeka do kraje ječí

slova o lásce o něco větší

Divoká řeka už břehy mele

já na nich sama, no do prdele!

S tebou jen plynout asi jí stačí

co teprv tobě, když ji máš radši

 

Proč vody z hor…

 

I řeka ví, že se rozbije v jezu

tak na co ty kříže ad honorem Iesu

oharky víry a na srdci křeč

nech si svý víry, jsi řeka, tak teč, tak teč!

 

Řeka se zvedá – co z toho bude?

A ty ji líbáš, líbáš ji všude

Objímáš řeku a v jejích vlnách

slastně se topíš, už je tě plná

Báječný pohled na vaši něhu

z podemletýho pustýho břehu

 

Proč vody z hor…

 

 

Strach
 

1.

Amaj
Byla skoro krásná a divočivá,
pro koho ty svý dvě zářivý oči má?

fis                                  h

Do svítání karty na stůl vyložila

   Amaj               fis                 h

a pohledů pár – Waterloo a Mährenfeld a

G             A       D

Lipany a Hirošima.

            cis                                    fis

            K ránu ještě přijali jsme pod obojí,

                            e

            zdálo se, že je trochu smutná

               h                      E

            a že se bojí pousmát,

 

            h                            E

bojí se samoty, nebo spíš osamění,

             A

bojí se, že po smrti opravdu už nic víc

 není,

            h                                         E

bojí se, že jistoty, co má, jsou jen zdánlivé,

            A        

bojí se GMO a BSE a HIV,

            h                              D

bojí se peřejí, když vyrazí na vodu,

            A         D             A

bojí se kalorií, potratu a porodu,

            h                             D

bojí se zubaře, ale prý jen malinko,

             fis                                cis

bojí se, že z týhletý noci bude miminko.

 

2.

Moje máma byla prý důvěřivá,

tatínkovi uvěřila, že se vyzná,

vzpomínku na něj pak někam uložila

a dopisů pár, a brečela a bála se

a potom jsem se narodila.

 

             e                             A

Bála se nemoci, nebo spíš utrpení,

              D

bála se, že klopýtne a zavřou ji do vězení,

            e                              A

bála se nahlas říct, že věří na nebe,

            D                    

bála se MNV a ROH a StB,

            e                        G

bála se obálek, bála se obsílek,

             D               G                  D

bála se nadechnout, když padal popílek,

            e                               G

bála se Rusáků, ale prý jen malinko,

                                                  fis

bála se, že přijdou a seberou jí miminko.

 

Amaj

Povídám jí: neboj, a otočím list,

To už je všechno dávno, chceš něco jíst?

Nebo skleničku, ať taje nedůvěra,

tak pozvat se dej – na fernet a červené,

vždyť vysycháš tu od večera.

            Mezitím už za oknem se rozklepal

                                                              den,

            zdálo se, že na něco čeká,

            že mám vyjít ven, že mám se bát –

bát se o práci, nebo spíš o výdělek,

bát se všech éček, co mi dávaj do hašlerek,

bát se, že jistoty, které mám, jsou jen

       zdánlivé,

a bát se GMO a BSE a HIV,

bát se, že explodují blízko mě sebevrazi

a bát se Pákistánu, Kosova a pásma Gazy,

bát se vesmíru, neboť je neznámý

a bát se života, vždyť já chtěl zůstat u

           mámy!

 

 

Svatbalistika

 

Adim            c

V ústí řeky Temže

Adim           c             

já pozoruji hemže-

     d                         G7               Adim

nízká oblačnost působí, že se blýská.

 

Na druhém břehu louže

vidím, že konec je touže-

ní se tam můj kamarád zvaný Tříska.

 

d                             G7                C7               E7       B7 A7

Známe se dávno z mládí, spolu spluli jsme nejedno vádí

     d                               G7                        Adim

mi na něm jen, že svou ženu přede mnou skrývá.

 

Ona má krásný hlásek,

jedna z mých tajných lásek-

retářku dělá a jářku, ráda dovádí.

 

To bude koukat Tříska,

až zjistí, jak je mi blízká

a jak ráda se mnou zpí-

a jak ráda se mnou zpí-

a jak ráda se mnou zpívá.

 

 
Svoboda projevu

 

a                           F             E         a 

Nemůžu už zpívat, co se mi hlavou honí,

připomínat ti tu, co jsem měl loni,

F                        E

nesmím už říkat A ani B,

                   a                            E

nesmím už chválit věci bohulibé,

musím si pro sebe nechat, co jsem měl pro ni.

 

Nesmím už veřejně přiznat, jakou mám barvu,

do stanov velkých stran těžko se narvu,

tak už mi zbývají jen strany malé

a s nimi mručení a chichot v sále,

úšklebky kritiků pro příliš jasnou malbu.

 

Ref.:

F                  G

Už nemůžu říct: jsem bílý nebo černý

C                                           

ve světě bez hranic, ve světě postmoderny,

F                       E

siluet rozmazaných,

F                              E

kde jasná zpráva je hřích,

F                                 E                     a

kde zrají jen kyselé hrozny a hořký smích.

 

Nemůžu už napsat píseň, co smysl dává,

a tak mi z tónů bučí posvátná kráva:

jen ty a já a naše rozpolcení,

to je to jediné, co se dneska cení,

a k tomu večer snů a ráno těžko se vstává.

 

Nemusím bojovat, a stejně důvod není –

svoboda projevu a boží dopuštění!

Prý už se čistí vzduch, kterej dýchám,

a jenom na mně je, koho a co si píchám,

v Sodomě zbylo snad deset nezhulených.

 

Ref.:

Už nemůžu říct…

 

 

Tatínek

 

Jsem tatínek, už asi šest neděl

čučím do plínek, jó to kdybych věděl,

odpustím si těch pár vteřin rozkoše

a rozkliknu si radši dobrý péčko,

co ho mám uložený na ploše.

 

Chvíli, přiznávám, těšil jsem se

na to miminko roztomilé,

ještě v břiše slíbil jsem mu sourozence,

což bylo krajně pošetilé.

 

Jeho maminka divně mluví:

Až se vyhajinká, dáme mu dudlí,

taková řeč husí kůži nahání,

a to ještě chce, abych denně zkoumal,

jestli má správnou barvu jeho kakání.

 

Věřila, že při pohledu na kojence

zjihne moje srdce zarputilé,

jenže k němu běží, kdykoli pískne tence

a ke mně je chladná jakozlevněný filé.

 

Promiň, ale vážně mě nezajímá

barva jeho stolice, jak často ji má,

jestli hustší, nebo spíše do řídka,

na co prosím tě taková prohlídka?

Nemám v sobě snad dostatek lásky,

když mě nebaví měřit, jak rostou mu vlásky,

nemám zájem a neumím být hrdý

na faldíčky pod bradou a zaražený prdy!

 

Jsem tatínek a celkem si zvykám

čučet do plínek, a jinak nikam,

snažím se rozumět tomu špuntu,

co i přes své nepatrné rozměry

bude jednou dědic mého gruntu.

 

Žena je jak utržená z gilotiny,

po baráku všude trousí zdrobněliny,

s vášní je to zatím furt stejně bledé,

ale aspoň znám dvacet nových odstínů hnědé!

 

 

Teenage Heart

 

Buckshee sunshine, sprouting beauty

Shaping skyline, front-page cutie

 

He loved her much more than he should have dared

            She loved him so much it was fair, oh it was kinda fair

She was so sweet and sour and smart

            Deep inside a burning, inside a burning teenage heart

 

In a non-stop bar they blended day and night

            And any darkness seemed to them so bright, oh so bright

Mr. Moon dating his Lady Star

            And in the sky the double halo of their glaring teenage heart

 

Buckshee sunshine…

 

The time of life, the sadness laden air

            One sparkling smile and they just didn´t, oh they just didn´t care

The restless blood has learnt the gentle art

            Of downing Happy Meals, oh feeding well the teenage heart

 

Of a bygone love many a story told

            And many glowing hearts have gone cold, oh they´ve gone so cold

The never-ending bonds are cut apart

            But deep inside still burning, inside a burning teenage heart

 

Buckshee sunshine...

 

 

Velký pátek
 

e                                
Měsíc jako hrouda sýra,

                                                                               a

do okna tluče mol a vzduchem letí ultravlny netopýra,

D                                                 H7
beránek boží z papiňáku syčí a pouliční lampa mrká do jehličí.

 

Ve džbáně vrbové proutí,

kdosi kdysi cosi řekl a teď se už z toho asi nevykroutí,

pustne cesta od kostela ke hradu a věrní křesťané jdou do postele o hladu.

 

Ref:

                 e                 a

Ty se mi zdáš, o tobě zatím nepíšou,

              D              G

na svatozář to není moji ani tvou.

             C                    c

Co nabízí nám telka dneska za horor?

               G                       D                H7

Radši si cvakni, seshora kouká revizor,

            e

tak pozor!

 

Hody hody, k hrnku kávy

nemáte-li růžový, tak dejte aspoň černobílý zprávy,

třeba že ruská duma nebojí se islámu a novou houpačku dá zbylým dětem v Beslanu.

 

Člověk jako hrouda sýra,

zpod okoralé kůrky se tlačí navrch nevyzrálá víra,

přeju šťastné umučení, zlomte vaz, a pozor, od zítřka už bude platit letní čas!

 

Ref:

Ty se mi zdáš…

 

 

Vlastizrádce
 

a                 d            a       E         a

Přikládám do ohně celou českou ústavu

a bavím se podobně jako tenkrát v ústavu.

d                          a          E           a

Tam jsme taky z papíru vyráběli kuličky

a ty jsme potom strkali všem sestřičkám pod polštář.

 

Přikládám do ohně Benešovy dekrety

a bavím se o hovně a spolu se mnou i ty.

Přemýšlíme, jestli by tahle slavný dekrety

nehořely líp jako slisovaný brikety.

 

Přikládám do ohně scénář Fidlovačky.

Nechtějte už po mně číst takový skvosty.

Ačkoli si vzpomínám, že říkala mi babička,

že tam někde uprostřed je nějaká pěkná písnička.

 

Přikládám do ohně zlatou bulu sicilskou,

pak Malou dohodu a nakonec jdu na Velkou.

Přikládám do ohně všechno, co je z papíru

a co nám během staletí vždycky lhalo o míru.

 

Nějak rychle dohořel ten náklad dokumentů

a já tu mrznu u kamen a mínus pět je venku.

Papír je jenom papír, tak co se budu vztekat,

radši půjdu zase ven kácet, řezat, sekat.

 

 

Youtuber

 

a         

Jsem youtuber, tak mě vážně ber,

d                                             E

pojď na mou hruď, buď můj follower,

jsem youtuber, tak mě vážně ber,

a jestli ne, tumáš kudlu do žeber!

 

Narodil jsem se do prvního levlu a hned se stal králem videozevlů,

povídám mámě: se dobře bav tu, já chci bejt odkojenej na minecraftu!

Od tý doby utekly slušný megabajty, jsem virtuál king, jsem kápo všech IT,

kanály a profily jsou mý klondajky a do vesmíru lítaj moje lajky.

 

Jsem youtuber…

 

Nevím nic, ale myslím si všecko, jsem chytřejší než celý antický Řecko,

poradím se vším jak Přemek Podlaha, a když mi klesne sledovanost, svlíknu se do naha!

S celým světem si vím dokonale rady, vím vo čem co je a hlavně proč jsem tady,

mluvit k věci mě nic nenutí a živej jsem z vašich zhlídnutí!

 

Jsem youtuber…

 

Jsem vděčném za každý stejný ráno, jsem idol všech, co maj vymatláno,

zadávám nejvíc prdlý questy, a když jsem na cestě, tak mluvím z cesty.

Názory mám hotový natotata, neskutečným tempem stahuju data,

máma je na mě právem pyšná… a nebo jsem to vlastně spíš já,

 

youtuber, tak mě vážně ber…

 

Jsem úplně jinej než většina youtuberů, vím vo nich, ale víš co, celkem na ně seru,

můj kanál je best, je to bezpečném přístav, youtube patří mně a pro můj fanclub dosti místa!

Neboj se mi napsat nějakej comment, čtu jenom ty kladný, nejsem dement,

svěř se mi se vším, co tě trápí, na youtubu jsou poslední správní chlapi, a nejlepší jsem já!!!

 

Jsem youtuber, tak mě vážně ber...

Jsem youtuber, tak mě vážně ber…

…a jestli ne, tak fuck you!

 

 

Zákon smůly
 

C
Poslední lžička usnula v kávě,

a

poslední slova dozněla v trávě,

F                             G                        C
regiment sklenic a láhve se po domě kulí.

Na stole zbylých okurek pár,

z vajglů založeno na požár

a poslední dva při životě přou se o zákonu smůly.

 

                          F

Ref:      To byla kalba!

                                               F7                                  C

            Sousedi se nevyspali, hrálo se, až popraskala malba,

                                     d                        G                 G7            C

            a budou z toho fotky, ty budou hustý, ty si nedáme do alba.

 

Poslední akord zazvonil z pádla,

poslední kráska se zbavila prádla,

pobryndanej gauč a na něm se k tobě tulí.

V hlavě ti bzučí zmatená moucha,

v žaludku poslední večeře šplouchá,

vy dva ještě při životě vyzkoušíte zákon smůly.

 

Ref:      To byla kalba…

 

Divoká noc a dlouhý ráno,

na loži lásky neustláno,

první zombie snídani u okna hulí.

Panenství není velká ztráta,

možná už hodinu, dvě seš táta,

neznalost neomlouvá, každý pozná zákon smůly.

 

Ref:      To byla kalba…

 

 

Za režim krásnější

 

a                      F                  E

Zpívám píseň, že tu pořád ještě jsou a

a             F                  E

šíří tíseň se vší rudou noblesou.

d                                      F                      E

Bývalo jich kdysi dávno víc než v lomu kamení

   d                              F                        E

a jezdili pro inspiraci tam, kde vodka pramení.

 

Nejdřív řvali: Všechno všudy patří všem!

Pak si dali do hliněných lebek šém,

Zavřeli se s námi všemi do ghetta

a od Pražského hradu se nám začla kazit planeta.

 

Ref.:

a                                                  E

Byli jsme a nebyli jsme, teď zas budem

a                                                     E

otravovat vzduch a život slušným lidem,

d                                     E

byli jsme a nebyli jsme, teď jsme tady zas,

d                                         E

kdo proti nám nejde, tomu nezkřivíme vlas.

 

Na Hradě se jedlo, pilo, střídal děvkař opilce,

zima bylo, a tak Honza Palach sáhnul po sirce.

Jiné ale nápad s ohněm nijak extra neláká,

ti mohli na Šumavu jezdit mezi miny skákat panáka.

 

Nevidět a nebýt viděn, jak to učí v Besipu,

a když zrovna není čočka, tak se z toho nesypu.

Schovat hlavu do límce a rychle pryč, dál od lidí,

a buď si klidně šťastnej, ale ať tě nikdo nevidí!

 

Ref.:

Byli jsme a nebyli jsme…

 

 

Zastávky

 

a         

Na barvotisku vesnickým

                                C7

sedí on s ní a ona s ním,

                                      d

betlémská chýše bez dětí

d7                                F         G7

vhodná pro tohle století.

 

                             C

Sní a tulí se na sebe,

                                a

je odtud vidět do nebe,

                                    F

na sloupu starý jízdní řád –

                                    G

jedeme, kam si račte přát?

 

Autobus někdy zastaví,

ti dva už všechno o všem ví,

olíznou suchý spodní ret

a ze rtů slíbají si jed.

 

Pak pěkně smítko po smítku

beze slov loupou omítku,

cejtíš to, jakej je tu klid?

Mají vše, co kdy chtěli mít.

 

 

Ref.:

              C

Střechu nad hlavou

             e

a půdu pod nohama,

        a

duši bolavou,

               C7

co na to není sama,

              d

nějaký řád,

                F

kterému věřit se dá,

               B

víkendy nejezdíme,

                    G

všední dny do oběda!

 

Tak co, jak bylo ve škole?

Ale tak víš co, ty vole,

fak jako sorry, jako fak,

den co den jak přes kopírák.

 

Ta mladá dáma, mladý pán

si sestavili supr plán:

zítra se spolu ulijí

jako Romeo s Julií.

 

Stárne tu ona, stárne on

a vylepšený grafikon

zrušil zbytečná spojení,

Verona je na znamení.

 

Pak aby trumfli kámoše,

trefujou žvejkou do koše,

z lavičky lámou bakelit,

mají vše, co kdy chtěli mít:

 

Ref.: Střechu nad hlavou…

 

Na šerosvitu vesnickým

leží on s ní a ona s ním,

ach romantiko zastávek

z kouře, snů, slz a nadávek!

 

Chateau de karton rozlijí,

ze zážitku se stává zvyk.

Jen chůva chybí Julii

a Romeovi zpovědník…

 

Ref:

 

…a střecha nad hlavou

a půda pod nohama,

lék na bolavou

duši, ať není sama,

nějaký řád,

kterému věřit se dá

i o víkendu

a ať to není věda!

 

 

Zavíračka

 

C                                                            F     

Až už mě přestanou bavit ty řeči mých dětí,

             G                                                    C

že jsem pořád naživu, a přitom jak ten čas letí!

Až budou nějak příliš často mluvit o funusech, o žehu a o rozptylu,

budu už poslední, kdo pamatuje obří hřiby těsně po Černobylu.

 

Až už mě přestanou bavit ty dotěrný hemzy,

z čích že asi daní si užívám svou štědrou penzi,

až řeknou, že můj vejminek by se jim přesně hodil pro pacholka,

budu už poslední, lásko, kdo ti ještě bude říkat holka.

 

Ref.:

       F                               G

Pak natáhnu si kravatu a boty,

            C            C/E              a                 a/G

ty co skoro nenosím, co mám jenom do foroty

   F                                   G

a svýmu andělovi řeknu: já zatím

      F           G              C

než dopiješ, to za nás zaplatím.

 

Až dojde mi, že nechci už zvíře, který mě přečká,

a plný soucitu místo štěněte si pořídím křečka,

až všem budou pro smích fotky z naší svatby ve Svatým Jánu,

budu už poslední, kdo ještě doufá v nebeskou bránu.

 

Až doktor mi zakáže řídit a doktorka bůček,

poznám, že do lůžka s víkem mi zbývá jen krůček.

Až můj stydlivý úd bude hledět stále jen dolů,

budeme poslední, kdo si nás ještě vybaví spolu.

 

Ref.:

Pak natáhnu si kravatu a boty…

 

Pak učešu si zbytky šedých vlasů,

tak jak pamatujou si to ještě z lepších časů,

a svýmu andělovi v plášti chudém

řeknu: tohle dopij a pomalu půjdem.

 

 

 

 

 

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.