CYKLOBÁSNĚ
 

Vášeň
 

Pršelo

a přišla plýskanice

Nymburk, Choceň, Mýto

Pardubice

komu bývá čistých trubek líto

ten dál nejede

                        a zabalí to

 

Pražilo

a zdálo se

že slunce nezná míru

Stromy rostlé pěkně ve špalíru

si zachránily kůru

                        bílým pruhem

a ten, co se dávno stal mým druhem

            v bouři bojů

                        i v závodech míru

a jemuž za tolik kilometrů vděčím

tiše hladil asfalt u krajnice

Mělník, Štětí, Říp a Lovosice

Česká Lípa, Nový Bor a Děčín

 

Sněžilo

a rozumní

si sedli k horké peci

Já však rozum bral

ještě v bolševické kleci

a proto se mi ho dnes

tolik nedostává.

A tak jsme vyrazili zase o kus dál

a suchá tráva

klepala si zimou na čelo

Zase se nám domů nechtělo

i když trapič sníh nám zbavil pláště vzorku

i když brzdy v zimním spánku

jaksi ztratily vztah k lanku

a brázdy začaly si s námi trochu hrát

led se sviňa tlačil ohřát do pastorků

srdce bilo

            jako naposledy bije

 

a stejně Unhošť, Zbečno, Loděnice, Skryje

a stejně Roztoky a Křivoklát

 

 

 

Nejdelší výlet
 

I.
Vždycky mám hodně kamarádů

na plánování cyklocest

            tak nad pivem

                        nad ránem

                                   nebo nad něčím jiným

A není to z mé strany žádná lest

že pak vždycky donesu i mapu

            a všechny skvělé plány se hned utopí

a všichni moji přátelé jsou v trapu

když vidí

            že je to mapa Evropy

 

Tak jedu sám

podoben cyklotrampu

a silnice je branou

            nových světů – nejen vzdálenějších

ale hlavně v snesitelném tempu

 

A ešus je mi bratrem

a vločky z ovsa manou

Berounko,

teď načas na shledanou

Snídaně na kilometru pětašedesát

a doma se budí

a doma mě má někdo rád

 

Krajina se zvedá

a jak bych bránil zlému slovu

ladím

chytám už i Němce

a na jejich vlnách pluji k Sokolovu

 

První nocleh

poblíž první hranice

v lese

zdarma

zato spacák bude mastný

I doma už jdou spát

a snad jsou šťastní

I na dálku mám doma všechny rád

 

II.
Město hudby

muzikantských dílen

a stánků s šuntem podél silnice

Je tu ale ticho

Pískot dud by

se mi tady líbil nejvíce

Nikdo mi však koncert nenabídl

tak projíždím spící Kraslice

a čekám jenom

 

            až otevře Lidl

 

Zase kopce

Skvostný asfalt

Prales

Willkommen in Deutchland

                                   über alles

hlavně co se týká výšky

                        nad hladinou moře

Rád bych měl chuť

            porozjímat o pokoře

místo toho cedím

a vím, že neodsedím

to tu

pil bych

místo toho jen si občas líznu

                                   svýho potu

Jedu cik cak

je mi pif paf

a k nadávání používám

                                   germanismů

 

Na vršku pak vcelku bez dojetí

lepím duši

byla na dojetí

Lepím jednou

            dvakrát

                        lepím potřetí

a koukám

            ta už nedojede

 

A tak pěšky do vesničky Lothra

a vzpomínka mi domů zaletí

jak jsem ujel od ženy a od dětí

tak vidíte, tady máte fotra

                        se zraněnou duší

v zimmer frei

za nehoráznou cenu

si vybírá to nejlevnější menu

                                   co tu maj

a přes židli si mokré triko suší

 

III.
Hodná paní dovezla nás oba

ze svých kopců dolů do Saalfeldu

 

Duše neléčí se

v srdci vězí skoba –

ne pro těch pár kilometrů autem

(nejdu za svou hrdostí jak ovce)

ale proto

            že to bylo z kopce

 

Zrovna otvírají

Guten Tag

jak vidíte, jsem českej vocas

            jsem stěhovavej pták,

co si nazul jedny boty na ven

vyrazil na Západ

                        nevybaven

            a teď už druhý den tu hraje o čas

Postarejte se mi prosím o duši

 

kdyby byl, vzal bych i nový plášť

 

Starý majstr s čapkou za uši

hledí na mé kolo trochu nevěřícně:

Odkaď to je?

            Jak dlouho to máš?

Hansi, pojď sem, tohles ještě neviděl!

A dál na mého favorita čumí

Ty já pamatuju, nežli padla zeď...

Tenkrát na to bejvaly i gumy

                                               ale teď...

 

Nuže nevadí

mám v brašně malou bibli

lehké cyklistické vydání

a tam se praví: Nevložíš

novou duši do starého pláště

Když však zazní dálek volání

nelze Písmo brát tak doslova

                                   a zvláště

když se ví, že víra lidská

není jako víra oslova

nebo ovčí, co jen poslušně beká

Není stvořen člověk pro duši

je stvořena duše pro člověka

 

V Mühlhausenu byl jsem jednou kdysi

teď tu vařím hned u katedrály

a pro ty doma, co se o mě trochu báli

nechávám se fotit u kulisy

mlčenlivých svatých

 

Pak babičky ptám se:

                                   Oma,

promiňte, já nejsem tady doma

a chtěl bych se před noclehem vykoupat.

Poraďte mi prosím, kam se

            vrtnout na noc k vodě

                        kam jet spát

kterou z těchhle vesnic na mé cestě

teče bystrý tok?

A Grossmutti mžourá do ubrousku

do nějž by si jiný balil housku

já ale mám, jak jsem našel v atlase

vypsané tam všechny vísky na trase.

Nejprve mi zamumlala výtku

jaký je to nápad jezdit na kole

potom ale píchla do servítku:

Tady!

Tady teče Werra,

snad to do tmy stihneš

Neboj, babi, já jsem

                        neposera!

 

Naštěstí mi štěstí celkem přálo

že jsem nejel vůbec proti větru

Ačkoli to není zrovna málo

urazil jsem ještě od večeře

k té klidné, tiché, nehluboké Weřře

dalších sedmdesát kilometrů...

 

NOČNÍ INTERMEZZO
Co mě budí?

Co mě ruší?

Co to zaslechly mé uši

vprostřed noci?

Jací cvoci,

jaké síly

se tu skryly

a teď mají řeku ve své moci?

 

Sviští to vichr?

V bezvětří?

Řinčí to meče?

Bez ostří?

Vzdouvá se řeka?

                        Klidně teče...

Kručí mi v břiše?

                        Po té véče?

Zlostný zvuk ale nepřestává

bolí mě nohy

                        teď i hlava

zdá se, že jen tak neskončí to

Nuže, můj spánku, je mi líto

musíš to vyhrát stůj co stůj

musíš se přemoct, spánku můj

 

Už je zas po mně. Neslýcháno

Budím se znovu časně ráno

ale ten zvuk je tady zas

Bože můj, který archanděl

během noci tu zparchantěl?

Pane na nebi, který ras

chce se mi pomstít za můj pas

            v němž tak rád sbírám razítka?

Pět ráno.

            Řeka.

                        Pažitka.

U vody zní to tišeji.

Nejvíc to slyším od spacáku...

A máš to, blbe!

A máš to, ptáku!

Ach, synu přenešťastné matky,

že jsi tak strachuplný tvor

a cpeš svoje žalostivé statky

na noc si všechny do nohou,

a když se v spánku prudce zmítáš

nespokojen s jednou polohou

máš co jsi chtěl.

Vprostřed noci

            zapnul jsi nohou tranzistor

 

IV.
Zatímco údy mého těla

zejména moje milé nohy

už si zvykají na ten pohyb

krajina kolem zplacatěla

Nebýt tak západního větru

            šlo by to samo

Trochu nuda.

Na stošedesátém kilometru

mě přechází chuť

a tahle pruda

se pro dnešek končí mezi poli

Nejsme my lidi přece voli

abychom od svitu do smrku

šlapali mezi kukuřicí

a v beznadějném úprku

se hnali za zrádným horizontem

stres pak hasili slivovicí

a vyčerpanost sladkým iontem...

 

V.
Prvních sto kiláků na rozcvičku

pak kolo ke klandru

a v čistém tričku

vstoupit do města s chutí dějin.

Münster.

            Zde sedal na lavičku

Luther a Zwingli. A možná se jim

poštěstilo si sednout na tu

kde já teď obědvám –

            dnes ne v chvatu

nejsemť otrokem tachometru

a užívám den bez deště a větru

užívám si den beze svetru

 

Ony dějiny, které tu bydlí

v katedrále

                        a v muzeu biblí

připomínají však

                        že čas nečeká

a že když Bůh stvořil člověka

řekl si moudře pak:

Není mu dobře samotnému

vezmu z něj žebro, přidělám ženu

A když byl hotov, z odřezků

aby nenechal v ráji špínu

a aby zabránil všemu splínu

smontoval jim tam první kolo

Nemělo ještě přehazku

a design byl trochu staromódní

nějak to ale fungovalo

a že byli ti dva tak hodní

každý z nich jak lilium čist

a plnili Boží nařízení

ve své moudrosti radil jim

ten dobrotivý Hospodin

že pořádný fíkový list

je nejlepší proti opruzení

A tak Adam s Evou vyrazili

Na Tour de Eden ze vší síly

a cestou rvali ovoce

i to špinavé od silnice

dostali z toho nemoce

a Pánbůh řekl: Jste mi sice

nad všechny živé tvory milí

tohle jste ale zvrtačili

Musím vás odtud vyhnat ven

ač nerad, kvůli karanténě

to víte, víc je někdy méně

a ráj nesmí být poskvrněn

ničím, co z vás dvou teďka teče

Tak tedy sbohem, na co brečet

vyjeďte do světa, množte se

Adame, ty si v potu tváře

klidně užívej stoupání

a tobě, Evo, už neodpáře

nikdo, že jeho jsi paní

v bolestech budeš sledovat

jak v kole mizí jeho plat

jak tvoji čistou práci kazí

jak všechno sviní kolomazí

a na rtech s nesmělými díky

na řetěz bere kapesníky.

 

A tak to je a tak to bylo

říkám si cestou po náměstí

muž se narodil s tvrdou pěstí

a když se nám teď urodilo

tak málo bojů, musí chlap

věren té vrozené mu síle

prchnout tu a tam svojí víle

do trapné dálky utíkat

a vlastní mocí kořit míle.

 

Na odpolední etapu

vyrazil jsem tak posílen

že i když dávno skončil den

měl jsem chuť šlapat, co to půjde

Dneska už ani nechápu

co mi to tenkrát řeklo: dost

však zítra zase slunce vyjde

a bude dost i příznivého vánku

Nejsi zas takový samorost

abys nedbal noci, hvězd a spánku

 

Tak jsem to tedy zapích v sadu

sesypal kosti na hromadu

a ešus s čajem byl můj svět

a kilometrů dvě stě pět

a ač daleko od našich vrat

věděl jsem, že má mě někdo rád

 

VI.
Hleď na něj, ranní Porýní

hleď, jak balí svou kuchyni

ten špinavý, pohublý otrapa!

Čeká ho poslední etapa

dneska konečně zdolá Rýn!

 

Na kole jet je zase in

tak jako v dobách paní Maryšky

co vázala si krásné vlasy k nosiči

a pivovarští nádeníci smekali

vidouce ten cop vlát na tyči

A když pak sukni vyhrnula do výšky

podrbal se Francin za uchem

a nasekal jí

od pumpičky šla uchem

 

Tak už je za mnou slavná řeka

Došly mi prachy

                        Co mě čeká?

Mám co jíst, navíc od Smotlachy

vím, jak se zdarma uživit

Kdepak žebrotou, mladá paní

já jsem cyklista

a má existence

může se snad zdát nejistá

ale ne zas aby mi kladli věnce

a vodu daj zdarma i Holanďani

 

A sakra

            Čára přes rozpočet

Kanál

            A přívoz

                        A jak jsem přečet

člověk s kolem je za padesát

A už převozník odráží

            vstříc protějšímu břehu

a já se zkouším trochu nebát

Padesát centů

            Libru masa

                        Království za půl eura

Bože můj, proč se to tak courá...

            Snad dvacet metrů má ta trasa

Cháron jde ke mně

Nemám minci

            co bych mu vložil pod jazyk

Verontscholdigen

            končím cestu

                        žiju z mála

vyjet bez peněz je můj zvyk

Nedávejte mi přes hubu

neházejte mě do kanála

já vám vydrhnu palubu!

Cháron se mračí

                                   Bodejď ne

            Všechno je najednou zpackané

Co chcete, úsměv přece stačí!

Zakrývám brašny s vlajkou Česka

rád se pochlubím

                        ne však dneska

Náraz

            Nasedám

                        Prchám z lodi

Takhle už to holt v světě chodí

že kdo chce přežít bez peněz

musí být kolař

                        nebo kněz

 

VII.
V s´Hertogenboschi

běhali hoši

běhaly dívky na vzduchu.

 

A já přes pole

na bílém kole

přijel za nima, ejchuchů.

 

Co mi to dalo?

Co mi to vzalo?

Neptejte se mě, matičko.

 

Bylo to moc?

Bylo to málo?

Bylo to moc i maličko.