NIC PROTI
I.
Post mortem
Bývaly doby, kdy všichni v hejně
kopali hroby závistí
Náhrobky tesali a každý stejně
odlil si ze sádry holoubka
Rakev si stloukli
rodino
dej mně
pod hlavu mou vkladní knížku
Jestli jim stala se fakt lehčí země
to dneska nikdo nezjistí
Dějepis
Kolem roku padesát se zdálo
že je to už s další válkou natuty
že jsme zatím žrali hlínu málo
zůstalo to ale jenom nahnutý
V šedesátých zase slušně tálo
umlčení mohli z šachty s pravdou ven
pár tramvají však blbě parkovalo
tak těžkou technikou byl ordnunk obnoven
Dalších deset let to za prd stálo
novinky kdos překřtil na izvěsti
doma zbyli ti, na něž se neusmálo
zpoza čáry pokakané štěstí
Pak už to spíš doutnalo než plálo
všichni v bludném kruhu s hroudou hlíny
matlali si svůj hrneček vař
dočasno se dávno stálem stalo
a na naše sny, že to bude jiný
se ze zdi šklebil zlenivělý kalendář
Venkovský lékař
Přišel za mnou ruský okupant
že mu nějak uvíz v oku pant
To máš za to, Váňo, že do českých chalup
bezostyšně lezeš okny na lup!
Naše holky totiž nejsou za hubičku!
A do druhého oka jsem mu vrazil kličku
Tam v horách
Bylo kdysi hor
ach
bylo devatero
kolem naší české vlasti zlaté
Pamatuješ na ně
Slávy dcero?
Bývaly to hory stověžaté
Zůstali však masivové tito
pohříchu jen řídce obydleni
a to přišlo věžím asi líto
jak tak stály frontu po hřebeni
Spojily se proto proudem drátů
o něž vítr se pro radost třel
Odtud pak do spokojených států
bylo to už sotva na dostřel
Mámě
Nevím, kterej vůl mi vybral mámu
v roce osmdesát
furt se pamatuju
však už jsem to mockrát vyplnil
a mockrát slyšel
hepy berzdej tůjů
Nevím, co jsem předtím pokurvil
že jsem přišel na svět
zrovna v hajzlstánu
i když zpočátku to ještě šlo –
kojit už se zase smělo
tak jsem pil
a bylo mi fuk, co se mnou maj v plánu
Když jsem vážil asi šestnáct kil
řekli mámě, že je celkem fuška
nechat ji dál uhryzávat marcipánu
je-li jenom neaktivní
nesoudružka
Nevím, kterej vůl to takhle rafičil –
jistě se zřetelem na planetu –
že se máma octla u dna sil
zrovna půldruhýho roku do sametu
No a tak si zachránila džob
výměnou za kousek svědomí
a s ohledem na svý dva trpaslíky
Dodneška jí těch pár křivejch stop
občas ještě nedá doříct větu
A já vůl jí nikdy neřek
Díky
II.
Revoluční
Zakřič, národe
máš slovo:
Zpátky do Evropy!
Na Štěpána bez Štěpána!!
Konec vlády jedné strany!!!
Všechny dluhy ať jsou vyrovnány
Nová doba!
Síla zvyku!
Plány!
Opijte lid
– máte lidoopy
První roky jistě dají zabrat
nepůjde to samo
ech co –
Havel na Hrad!
Nová kapitola
Chroniky Boemorum:
Svobodné volby
a Občanské fórum
a vše při starém
pokud jde
o pivo a o rum
V hradu a v podhradí
Mohutný se nad Vltavou tyčí hrad
v něm si hoví noví hradní páni
a z Jeleního příkopu jde smrad
z těch, co byli defenestrováni
Plouží se ten zápach po chodbách
pod nohama stínů minulosti
Ve voňavých sametových nádobách
chřestí dál z těch zašlých věků kosti
Nový věk
Občane, tak sis to představoval
Už nikdy žádné fronty na maso
a ve všem všudy máš svobodnou volbu
jenom něco málo ještě musíš:
jak dobytek
se chytí na laso
snad se trochu na provaze dusíš
(teď se prosím nebavíme o lvu)
Především být v srdci demokrat
a nesoudit bližní podle třídy
nezpychnout
že jediný sis nenakrad
milovat Romy
a invalidy
V neposlední řadě musíš mlčet
jde-li řeč o něčem, co se týká
posvátných krav
nebo jejich mlíka
Zde uvádím jenom stručný výčet:
svoboděnka
duch
a lidská práva
žádný kouř a vajgly
na zastávkách
vitamíny
ionty
mléčná strava
jako důkaz všeho
holky v plavkách
a jako důkaz
že už nastal Nový věk
HDP furt výš
a holky bez plavek
právo na potomka
bezpohlavním stykem
právo na titul
a na titulky
čistý vzduch a nestažené půlky
cestou přátelství
po Böhmerwaldu
jsi-li dívka
právo
stát se klukem
na Silvestra
právo na petardu
právo demonstrovat
za mír v celém světě
podepsat petici
když něco štve tě
právo pánům s fondy
nastavovat pipku
očkováním řádně zamezit
rakovině děložního čípku
právo na košík plný hříbků
penzi na chatě a božský klid
na neškodlivé sondy ultrazvukem
na možnost si slušně zakalit
a na národní obrození
pukem
III.
České století
Jedna kosatka s kosatíkem
chtěli si zpestřit život hříchem
Vedeni touhou takřka lidskou
vzpláli k sobě láskou planktonickou
Důvodů k sblížení byla spousta –
oba si brali velká sousta
Jako tenkrát
Jednou to praskne
a dům z marcipánu
vyvrhne zpátky z hladového chřtánu
půl lidstva té druhé do náruče
Zas uslyšíš, jak dvojí zdravé srdce tluče
a jak vzteky puká rudý kříž
Zas my tři si budem trochu blíž
a tvé lůžko bude zase trochu od krve
tak jako tenkrát
poprvé…
Uvidíš
Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz
Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7 a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts
Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.