Lidem

LIDEM
 

 

Tacholáska
 

Miláčku, koupím ti automobil

a budu tě v něm líbat pod červenou.

Pod kapotou šťastný hřebec

a sto pět kobyl.

Vevnitř držák na kolu,

další na mobil.

Budem jezdit všude pospolu,

budeš mojí lesní mobil-žínkou,

obejmu tě v řadě před benzínkou,

závidět ti budu, sladce spící

v zácpě před Humpolcem na dálnici.

Vyplní se všechna naše přání,

budeš velká on-line off-road paní,

tvé pomněnkové oči

najdou místo k parkování,

sklopíme si opěradla

k milování.

Pak v hodině, kdy poslední tramvaje už cinkly,

zapnu pro jistotu všechny čtyři blinkry

a se vzpomínkou na tu polstrovanou něhu

zaboříme hlavy

do airbagů.

 

 

Vozíky se štěstím
 

Kdysi jen nevlídné předměstí,

dnes řady vozíků na štěstí

čekají na tebe, lide.

Každý tu své štěstí sbírá,

všem je společná víra

že na nás něco zbyde

stihneme-li to ještě...

 

Omýván kapkami deště

vůz plný štěstí se do vozu zvrátil.

 

 

Upozornění
Romanu Jakobsonovi

 

Zásilka,

která Vám byla doručena

spolu s tímto upozorněním,

byla nedostatečně

                        vyplacena.

Chybějící doplatné Kč 8,40

vylepte

            v poštovních známkách

                        na příslušném místě

                                   tohoto upozornění

a vhoďte do poštovní schránky

 

nebo předejte doručovateli.

 

 

Oxymorická
 

Mrtvé labutě dozpívaly

a spokojený Čech Vilém na chvíli odložil

                        zborcenou harfu.

 

Vojáci mírové mise zaparkovali

            mírové tanky

            a pijí dietní coca-colu

                        z čistých ešusů.

 

Čerstvě rozešlý

            se zazobanou přadlenou,

jejíž cituplnou žárlivost

            jsem nedokázal opětovat,

píšu tetě srdečný e-mail.

 

Pan profesor

zemřel nečekaně

po úspěšné

            operaci srdce

 

a já sedím

v hospodě inteligentů

            a chlastám proti žalu.

 

Hostinský,

typický zdravím kypící padesátník,

s láskou sbírá prázdné sklenice

a jeho šťastná žena

posilněna alkoholem

obsluhuje stůl,

kde se k sobě nenápadně tisknou

            rozumný Američan

                        a hezká Němka.

 

 

Varianty existence
 

Jsem slunečník ve sklepě,

            co slepě

                        do tmy mžourá.

Jsem čtvrtý kolo tříkolky,

ucpaná roura.

Jsem tlustá masařka

            uvízlá v těstu

                        na vdolky,

jsem šedivá příloha k městu

            hlavně pro holky.

Jsem smrad ze spálených jater,

            zoufalec jako z Lorky,

            vodovod do prázdných pater,

jsem stěrač u ponorky.

Jsem slizká špína zažraná v nehtu,

líbesbríf psanej morseovkou,

placatej ježek pod škodovkou,

jsem hrabě, když zrušili šlechtu.

Jsem žvejka,

            co kouká dolu

                        ze spodní strany stolu.

 

 

Mámino mládí
 

Když má máma měla málo roků,

poslouchala ráda hudbu kroků.

Ty však svoji hudbu rázem utly,

když slyšely valící se šutry.

Zdalipak ty šutry taky brouky

zavalí, co cvrlikají z louky?

Jiní zase shora, z krajů zimy

zazpívají obkročnými rýmy.

O tom, čí co je a není vina,

bude večer zpívat luštěnina.

S další písní snese se k nám dolů

s kamarádem jeden z apoštolů.

Moje máma, ta před mnoha roky

celkem ráda poslouchala kroky.

V tom ostatním byla velká síla,

to už tenkrát taky pochopila,

poslouchat však tyhle kroků soky

směla jenom, když se dovolila.

 

 

Pracovní stůl
 

Ty knížky jsou všecky z knihovny

a obálky přinesla listonoška.

Květiny venku být nemůžou

a vázu, tu mám od Filipa,

ponožky sem nanosila máma

a časopisy chodí samy od sebe

Posmrkané kapesníčky mají strašně dlouhý

                                   poločas rozpadu

a prach má původ v erozi vzdálených hornin.

 

Já za ten bordel fakt nemůžu!

 

 

Porod básně
 

Zná to snad každý

no, každý asi ne

 

být prostě sám

a skrz okenní rám

sledovat venek

 

bez myšlenek

bez naděje na báseň

a na únavu

plavu

 

Tak rád bych na vor poezie

šlapou mi na prsty

šup zpátky!

 

Venku chčije

 

Nepřijat za člena posádky

koketuju aspoň s boží podstatou

s vodou na plicích

a prenatálním veršem na půl cesty

 

bez záchranné vesty

prosím nebe

 

jenže to je marod s prostatou

 

 

Inteláska
 

Miláčku, jen pár slov ke včerejšku:

nezapomínej, že máme oba vejšku!

To, co jsi včera předváděla,

byl jen prachsprostý diktát těla.

Tohle se dělá?

Takže laskavě pro příště,

abychom měli jasno, vílo,

ty kotouly, nebo co to bylo,

ty si nech někam na hřiště.

Já mám hlavu

na vzorečky, ne na tvoje stehna,

kde ses to vůbec naučila?

Mám si snad myslet, že jsi běhna?

Dobře, já beru tvoji postavu

a uznávám, že existuje síla,

která působí, žes mi milá,

ale tohleto tedy ne!

Jistě jsi svéprávná žena činu

a sama víš nejlíp, kam dát kolena.

Jenže já se pak bojím pod peřinu!

Nechovej se jako střelená,

jestli si nedáš hormonální pauzu,

nebudu doktor,

            skončím ve cvokhauzu!

Posloucháš mě vůbec?

Víš, že mluvím?

Lezeš po mně zas jak anakonda,

z toho kouká další hlubin sonda

Počkej, takhle zůstaň!

Proč asi, ty se ještě ptáš?

Mezi nohama – koukni, co tam máš!

Pravý úhel!

 

 

Intonace
 

Co se mi líbí na ženě?

Že dřív než „ano“ řekne „ne“.

Co mám na ženě vážně rád?

Že tím svým „ne“ spíš myslí „snad“.

A co je na ženě zapeklité?

Že říká „snad“, když myslí „chci tě!“

 

 

Povzdech
 

Nechtěl jsem přiznat

co každý už o mně ví –

že pravda o lásce

se vždycky nezjeví

a proto musí zbytečně mnoha slovy

říkat, co stejně slovy se nevypoví

 

Láska

a mlčení

se do věku nepočítá

 

Stárnu

a těžknu

a čím dál hůř se mi lítá

 

 

Sídlištní nokturno
 

Studená tma a výška vtáčia,

teplo z člověka a ja v ňom.

Sny sa mi už do spánkov tlačia

a panbôh stráži tento dôm.

 

Vo výške tiež sa blížim vtáku,

do oken, letiac, vrážam hlavou.

Šepká sa mliečnou Bratislavou,

že Bôh môže bývať aj v paneláku.

 

 

Rozloučení
 

Až půjdeš spát,

na zápraží nasyp zbytek od večeře,

to kdyby přišel zase v noci ježek.

 

A na lavici polož růži -

to kdyby přišel básník.

 

 

 

 

Jak se se mnou spojit?

 

Nejlepším způsobem, jak se na mě dobrat, je e-mailová schránka jicha.jan@seznam.cz

Případně na facebooku https://www.facebook.com/jan.jicha.7  a také https://www.facebook.com/honzajicha2/?fref=ts 

 

Mobilní telefon jsem odložil asi před osmi lety na půdu, takže pokud si někde seženete moje číslo, stejně se nedovoláte, protože vyzvánění není z půdy slyšet. Zato mám pevnou linku, a tu jen tak někomu nedám, protože to je jedna z mála pevných věcí, které na tomhle světě mám. Skoro všechny ostatní se chvějí.