Evoluce třídního učitele
 

Neudržitelná, ba směšná teorie kreacionismu tvrdí, že třídní učitel vzniká zásahem shůry, tj. z ředitelny. Podle této teorie když Nejvyšší zavelí: budiž třídním, do té doby prostý, řadový učitel bez třídního postavení stává se automaticky třídním, a to i na více než tři dny, a ředitel vidí, že to je dobré. Přirozeně je to nesmysl, bez ohledu na prokazatelnou absolutní moc nejvyššího velení na každé škole.

Je dokázáno, že třídní učitel je organismem stejně závislým na procesu evoluce jako kterákoli jiná buněčná struktura. V začátcích své kariéry vylézá učitel z oceánu pedagogického minima a začíná se transformovat pro pobyt na SOUŠi, což je zkratka s významem Střední odborné učiliště školství. Navzdory názvu jím může být kterákoli škola, střední, nestřední i výstřední.

Po několika letech adaptace na prostředí, ve kterém se kolem učitele – na rozdíl od předchozí epochy na pedagogické fakultě – nachází značné množství přirozených nepřátel, je už schopen rozpoznat nebezpečí, ví, kterým směrem kopnout a kterým se klanět, i poslepu najde stezku ke kávovému automatu a instinktivně si buduje pozici na co nejvyšší příčce potravního řetězce. V této chvíli jsou již jeho tkáně, smysly i nervový systém vyvinuty do té míry, že se může pozvolna proměňovat v třídního.

První rok je třídní učitel takřka k nerozeznání od svých předchozích forem. Od beztřídních kolegů se pozná jen podle toho, že o něco častěji hledá třídnici, ale stejně jako jeho kolegy ho zatím příliš nevzrušuje, když ji nenajde. Třída jemu přidělená, ať chce či nechce, zahajuje progresivní výchovný program vyvinutý americkými vědci, tzv. „non education“. Výhodou je, když se mezi těmito žáky vyskytuje dostatek skautů, hackerů a jiných živlů zvyklých na nepřetržité pátrání po tajemstvích. Díky nim se zbytek třídy dovídá termíny ředitelského volna, třídních schůzek a Vánoc, solidární junáci i všeteční počítačoví mázi pro své spolužáky vyčenichají i datum, kdy se třída bude fotit a kdy začne příští školní rok. Má-li třídní štěstí na hodné děti, pošlou to mailem i jemu.

Sám učitel se pochopitelně nemůže hledání, hlídání a předávání takovýchto informací věnovat, protože veškerý jeho čas zabírá hledání zmíněné třídnice, obíhání kolegů, kteří do ní ve ztraceném mezidobí nic nezapsali, a zpětné dopisování absencí těm žákům, kteří jsou ochotni k takové míře spolupráce, že nosí omluvný list. Nejmilejšími žáky jsou mu v této fázi dvě dívenky jmenované do funkce „třídní kniha“, které jsou schopny udat alespoň přibližný úhel, v němž má smysl po této tiskovině pátrat.

Třídní učitel je v této době proto nazýván třídním, že splývá s třídou, rád se od svých dětí nechá poučit o chodu školy a napjatě čeká, kdy se u některého žáka či žákyně projeví psychická porucha nebo kdy se někomu rozvedou rodiče, neboť má představu, že právě monitoring takovýchto epizod je onou nadstandardní pracovní náplní, pro niž si zaslouží příplatek za třídnictví. Pro tyto účely má neustále pohotově příručku o boji s drogovou závislostí, papírové kapesníčky a ibalgin.

Ve druhém až třetím roce třídní učitel pomalu střízliví. Začíná mu být zřejmé, že z jeho žáků si nikdo nehodlá píchat pervitin a soudě podle množství obalů od čokolád a sušenek v lavicích nemají žákyně poruchy příjmu potravy; od kolegů, kteří vesměs v jeho třídě vůbec neučí, se dovídá, že značnému množství jeho žáků se v poslední době rozvedli rodiče, přibyli sourozenci či byla udělena svátost biřmování a z ozvěn nesoucích se školou zjišťuje, že mnozí z jeho svěřenců začali s někým chodit, aniž by mu o tom podali hlášení.

V této době už nespouští třídní knihu z očí, dokáže vyhmátnout notorické neomlouvače a donutit je k nezávaznému slibu, že se polepší, když jim všechny neomluvené hodiny vymaže, ve správném ročním období očekává příchod vánočních svátků, a je-li třídou dotázán na termín vysvědčení, splete se maximálně o týden.

A roky běží a evoluce s nimi. Z třídního zákrska stává se třídní mírného pásu, pohyb třídní knihy monitoruje, ale nechává mu volný průběh a třídnici si pouze podle potřeby přivolává ultrazvukovou píšťalkou, neomluvené hodiny neváhá započítat do konečné bilance a o flákačích si dopisuje s rodiči, používaje při tom expresivního výraziva a strohé syntaxe. Žáky má prokouknuté, chlapcům odmítá akceptovat „ranní nevolnost“ a dívkám dovede pochválit vizáž bez nebezpečí, že by si při tom mohly něco pomyslet. Je schopen vychrlit z hlavy všechna podstatná data na půl roku dopředu a vědom si své lidské převahy nad psychologickými dotazníky, přistupuje ke svým dětem s takřka otcovskou něhou. Neváhá se s nimi napít a události, ke kterým za takových okolností dochází, považuje za prostředek k posílení své autority. S žáky žertuje na téma jejich partnerů a nabádá je, ať si ze zoufalé rodinné situace nic nedělají, protože už z toho budou brzy venku.

Nejvyšší evoluční metou je třídní-matador. Školní řád i třídní knihu umí zpaměti, nezapsavší kolegy už neuhání, nýbrž zapsav za ně, zručně falšuje jejich podpisy, absence počítá spíše od oka a vůbec je tak nějak v pohodě. Lotry neváhá fackovat a zadávat jim za trest galejnické práce, vyučování prokládá všelijakou školskou mytologií a poučnými příběhy, neboť ví, že to je beztak jediné, co si žáci ze školy odnesou, a výchovu své třídy ke zdravému občanství provádí pomocí bonmotů typu „škola vás má připravit na život, takže není důvod, aby byla spravedlivá“. Zná zdravotní anamnézu všech dětí ve třídě a každému dovede promluvit do duše i z duše, číst myšlenky a sestavit horoskop. Děti ho milují a rodiče obdivují, protože co jim zbývá.

Tak jako nikde v živé přírodě, ani u druhu třídní učitel však evoluce nikdy nekončí a v důchodovém věku se vyskytují všechny myslitelné formy od pohádkových babiček a dědečků až po všelijaké bizarní, někdy přímo zhoubné novotvary. Takoví zasloužilci buďto školství definitivně opouštějí a stávají se opět svobodnými občany, nebo je z jeho spárů vyrve smrt v důsledku celoživotního nadměrného příjmu kofeinu nebo těžkého poškození plic křídovým prachem.