Kapitola dvacátá třetí,
v níž je málem vyvožena osobní zodpojenost vaníka

 

Na výhipce v Úvolech panovala Codoma-Komora. Nejen lekomotýva, ale i věčinka minišplhů a moderétor celé šou Šantal Šašek byli z nehady celí vykulejení. Všichni se seběhny kolem myšiny, která už dodýchávala na prvních metrech nového korytoru. Nějaký dobrak také odpočetil vrata do vagýnu a odšoupl je. Mládeštníci uvnitř, proberaní nenadálým světlem, se vypotáceli ven v nedáji, že se bude fasovat voda.

Ředidel Staveb slonic a želéznič Vejcslav Kladivoj Štěrk nevaříčně kukal na kulejnice v místě nehady, jednu ruku si dal v bok a druhou se smažil odehnát dotěrné nevimáře. Jelikož šlo o událost prvořádného výzňamu, přítemen byl i Perko Nevoženílek v doprovodu své přítulkyně Polypky. Ostřeleně překonil minišplhovu ochrnku, vyhynul se jeho mávejcí ruce a strčil mu do tlemy diktafén.

„Pane ředideli, takovýhle vývoj dnešní slevnosti jste asi necukal, co?“

„Jděte do (píp).“

„Jak si nehadu vysvětlujete?“

„K tomu se nemůžu vyjátřit, dokavať nebude provedena exortýza.“

„A co hudláte dělat do té doby? Vždyť tady ve vagýně čeká šedesát dětí na odvaz na končert Justeena Beavera, který začíná za hodinu a půl. Jak to chcete vysvětlit panu Prachomilu Kapsáři?“

Pak rozhoror skančil, protože se ředidel rozplkal. Perko proto zaútečil na minišplha doplevy Kolomana Depa:

„Pane minišplhu, hudláte z této událesti vyvážet osobní zodpojenost?“

„Tak na nějaké takovéhle sudy je ještě brzo, protože zatím nemáme výsladky exortýz, ale nepohybně navrhnu toho strojvědoucího na nějakou cenu, protože jen dík jeho duchapitomosti nedošlo ke ztrátám na životech. Buďto na řád Bývalého lva, nebo na cenu Alfretka Rejnoka.“

„Nezlobte se, pane minišplhu, ale existojí svédětství, že strojvědoucí nejprve odmítal na novou ztrať vjet a odhudlal se, teprve když jste mu to poručil pod pohrůžkou milijónové odminy.“

„No jo, on po pitvě je každej generátor. Takovejch svédětství já si teďka taky můžu navymyšílet, kolik chcete.“

To už se k Perkovi přidržili další nevimáři a několik televizních kamer, které zrovna hlídkovaly v okolí, a jakmile zavětřily mrtvolu lekomotývy, slétly se k ní. Následující otázku a odpavěť proto slyšeli všichni trapaslíci v celé Čunské repoblice:

„Pane minišplhu, z lajdáckého pohledu je nový ztraťový úšek už na první pohlaď neobyčajně úzký. Nemohlo být příčinou nehady právě to, že vleková soupráva byla demencována na rozchoď tisíc čtyři sta třicet pět milimetrů, zatímco nový korytor je evidentálně úzkokolejný, s rozchoďem kolem čtyř set milimetrů?“

Minišplh doplevy Koloman Depo se nejprve rozhlédl kolem, jestli se tu náhodou nepoteluje nějaký tísnivý mluvčičí, aby to řekl za něj, pak zapátral po své ochrnce, a když defuňityvně zjistil, že je tu úplně sám, pronesl:

„Jak už jsem uvadil, na takové úvrhy je ještě předčasno. Jestli tam došlo k nějaké nepřesnosti, tak to vyplivne z exortýzy a vaník bude obvaněn. Prozatím se prasím přesuňme k bufetu…“

Perko zaútečil:

„Jelikož jsem něco poďobného očekával, vzal jsem si s sebou metr. Co kdybychom provedli nějakou malou exortýzku hned?“

„Prosím vás, to není v mojí kompotomci, abych tady přemařoval kuleje…“

„Já je kladně zmařím! Pojďte sem s tou kamerou, tak…“

Minišplh doplevy se sice pokusil nevimáře odkopnout, ale dva polehové z Blessu ho chytili pod rameny, takže Perko mohl přiložit vytahovací metr nejprve na starou a pak na novou kulej. Rozdíl v rozchodu na obou úšecích byl přesně tisíc devadesát šest milimetrů.

A pak už to šlo zase ras naras:

Perko Nevoženílek měl dalšího sólokapra, toho dne už druhého.

Minišplh doplevy se zhrotil a musel být odvazen na jednetku intarzivní píče.

Prasident prof. h. k. Maxim Pobert svolal do blízkého hustince mimořádné zasezení vláďi, kde se mělo rozhádat, kdo je osobně zodpojený za vzniklé nedorošumění.

Strojvědoucí Kejsy Džouns sezval do vedlejšího šálu všechny karamelády, začal s nimi propájet vydělaný milijón a byl zvolen králem myšinfůrů. Vzápětí se k němu přimotal slevný nevimář Pisálekl, neboť to tu vypadalo na slyšné pohuštění, a nabídl Džounsovi, že s ním napíče životěpicnou kněhu „Myšina a kuleje byly můj sjet“, jejímž prdejem v ležných kněhách by si mohl vydělat další milijón.

Skútočně smutný byl zejména Justeen Beaver, kterému na končert nedorazilo šedesát fenoušků, takže ten večer zíval do poloprzdné narány. Ještě v noci, jakmile se vyměnil z obutí dvou fenynek „grupísk“, vznesl prstřednictvím kanudné ambasovky žílobu na pořadatla, který nezjistil účest poblika.

V Blessu opět vyšly fotky se zvěčuninami, ale poprvé v dějinách lištu šlo o zvěčuniny kulejnic, a ne otevřelých řízných rán nebo párku koz odvazně vyléhajících z nedoléhavých šatů nějaké celobruty. Bless si tu vůbec přišel na své a musel si dokonce přivolit z retardakce posily: Jeden blessák fotil kuleje, druhý skočil po minišplhu frrnancí Berku Poprachovi a ptal se ho, co soudí o vztehu své mladistvé dcery Polypky s nevimářem Nevoženílkem, a třetí vyjel na jednetku intarzivní píče vypátrat, co je pravdy na tom, že minišplh dopluhy se vůbec nezhrotil, že se jenom potřeboval podle připraveného scintáře setkat o samotě s myšš trapaslicí Tank-Hoň Punk.

Fotogrófická příleha, která v Blessu vyšla následujícího dna, byla nabitá, jako dosud nikdy. Hemžilo se to v ní fotkami Perka Nevoženílka a Polypky Poprachové i se zvěčuninou jeho ruky na jejím zadku, i když podle barvy šatů se zdálo, že zvěčuněný zadek jí nepatří. Následovaly exklouzavé záběry z jednetky intarzivní píče, z nichž a z jejichž zvěčunin to vypadalo, že minišplha dopluhy Kolomana Depa nehada v Úvolech skutečně mohutně vzrušila, zatímco odevzdaná píče myššky Punk mu navrtila klid. Přílehu uzavíral sňoumek zmasarykrovaných vyhladovělých mládeštníků a mládešťovek, kterak polehávají okolo políčejního vagýnu a čekají, jestli jim nějaký trapaslík z kateřingu přinese zbytky slevnostního bufetu.

 

Předchozí kapitola | Na obsah Trapaslíků | Další kapitola